18 C 238/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobci se žalobou podanou soudu dne 23. 7. 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 750 euro (250 euro pro každého z žalobců) s tvrzením, že dne 24. 7. 2019 žalobci jako cestující měli absolvovat let se společností žalované z [obec] do [obec], č. [číslo]. Tento let byl zpožděn a žalobci dorazili do cílové destinace o více jak 3 hodiny později. Vzdálenost z [obec] do [obec] tvoří méně než 1 500 km. Žalobci jsou přesvědčeni, že dle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení“) mají nárok na náhradu škody ve výši 250 euro. Na výzvu žalobců k zaplacení žalované částky žalovaná nereagovala. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A, důkazů a formuláře C) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí byly doručeny dne 16. 11. 2020, tvrzení žalobců tak nikterak nerozporovala. Soud se nejprve zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Co se týče paušalizované náhrady škody pro každého z žalobců ve výši 250 euro, aplikoval Nařízení č. 1215/2012 čl. 7 odst. 1, když bylo na vůli žalobců, zda si jako příslušný soud ve věci vyberou soud místa odletu či příletu cestujících, která jsou sjednána ve smlouvě (sjednaným místem příletu letadla byla [obec] [část obce] – letiště [jméno] [jméno]), a to s odkazem na rozsudek SDEU C -204/08. Žalovaná nesporovala skutková tvrzení žalobců, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letů žalobci měl prokázánu elektronickými letenkami a palubenkami žalobců, zpoždění letu pak historickým výpisem daného letu a předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2020. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES [číslo] z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci (cestující) měli absolvovat let se společností žalované z [obec] do [obec]. Let č. [číslo] byl zpožděn a žalobci do cílové destinace doletěli se zpožděním více jak 3 hodiny. Žalobci tak mají vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času ve výši 250 euro podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. S ohledem na absenci obrany žalované, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán s odkazem na ust. § 1802 a násl zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobci byli plně úspěšní. Náklady žalobců spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 250 euro se jedná o 9 účelně vynaložených úkonů právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 200 Kč za jeden úkon za každého z žalobců snížené o 20% dle ust. § 12 odst. 4 téže vyhlášky a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 5 105, 40 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobců.