18 C 245/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 5. 8. 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 295, 44 € s tvrzením, že dne 14. 3. 2020 se měli účastnit letu se společností žalované z [obec] do [obec]. Let [číslo] byl bez náhrady zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná nenabídla žalobcům náhradní let, žalobci si zakoupili letenku u [právnická osoba]. Žalobci na žalované požadovali proplacení náhradního letu, nicméně žalovaná jim vrátila pouze peníze za zrušený let. Žalobou se tedy žalobci domáhají zaplacení rozdílu cen mezi náhradním letem a zrušeným letem s odkazem na čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení“) a výkladová stanoviska. Na výzvu žalobců k zaplacení žalované částky žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A, důkazů a formuláře C) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, o drobných nárocích, v nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí byly doručeny dne 16. 11. 2020, tvrzení žalobců tak nikterak nerozporovala. 3. Svou pravomoc ve věci rozhodnout soud dovodil z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, čl. 7 odst. 1 ve spojení s rozhodnutím SDEU č. C -204/08. 4. Žalovaná nesporovala skutková tvrzení žalobců, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letů žalobci měl prokázánu letenkami žalobců, cenu náhradního letu potvrzením [právnická osoba] ze dne 14. 3. 2020, zrušení letu emailovou korespondencí mezi účastníky a předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2020. 5. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen Nařízení). Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu. Podle článku 5 odst. 1 písm. a) Nařízení v případě zrušení letu je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8. Podle čl. 8 odst. 1 Nařízení má cestující právo volby mezi náhradou pořizovací ceny letenky nebo zajištěním náhradního letu, přičemž podle výkladového stanoviska k citovanému nařízení musí letecký přepravce cestujícímu proplatiti náklady na let, které cestujícímu vzniknou v případě, že letecký přepravce nesplní svou povinnost nabídnout přesměrování nebo návrat za srovnatelných dopravních podmínek při nejbližší příležitosti. 6. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci (cestující) měli absolvovat let se společností žalované z [obec] do [obec] dne 14. 3. 2020. Předmětný let byl zrušen, aniž byl žalobcům zajištěn náhradní let či přesměrování. Žalobci si byli nuceni zakoupit náhradní letenky pro let, kterým se následně dopravili do místa určení. Žalovaná jim vrátila pouze cenu původní letenky, ačkoli mají s odkazem na čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 1 právo na náhradu všech nákladů, které byly spojeny s náhradním letem. S ohledem na absenci obrany žalované, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. 7. Úroku z prodlení byl přiznán s odkazem na ust. § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobci byli úspěšní. Náklady žalobců tak spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 295,44 € se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 200 Kč za jeden úkon a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku [částka], kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobců.