18 C 65/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 4. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jí částku 250 euro s tvrzením, že dne [datum] žalobkyně jako cestující měla absolvovat let se společností žalovaného z [obec] do [obec]. Let č. [anonymizováno] byl zrušen a žalobkyně cílového místa dosáhla náhradním letem až dne 2. 7. 2019. Vzdálenost z [obec] do [obec] tvoří méně než 1 500 km. Žalobkyně je přesvědčena, že dle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále jen„ Nařízení“) má nárok na náhradu škody ve výši 250 euro. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C) nařízení Rady (ES) č. 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač byly jejímu právnímu zástupci doručeny dne 26. 4. 2021, tvrzení žalobkyně tak nikterak nerozporovala. Svou pravomoc ve věci rozhodnout, kterou se bylo nutno zabývat vzhledem k cizí státní příslušnosti žalované, soud dovodil z článku 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se rozsudkem SDEU ve věci C -204/2008 (Petr Rehder proti Air Baltic Corporation), z kterého vyplývá, že na základě volby žalobce je k rozhodnutí o návrhu náhrady škody podle nařízení příslušný soud, v jehož obvodě se nachází místa odletu nebo příletu letadla, která jsou sjednána ve smlouvě o přepravě. Vzhledem k tomu, že místem příletu bylo [název letiště], je Obvodní soud pro Prahu 6 pravomocný i místně příslušný v dané věci rozhodnout. Žalovaná nesporovala skutková tvrzení žalobkyně, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letu žalobkyní měl prokázánu elektronickou letenkou žalobkyně na předmětný let, zpoždění letu pak historickým výpisem letu a předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2019 zaslanou žalované emailem dne 10. 10. 2019. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle nařízení Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně (cestující) měla absolvovat let se společností žalované z [obec] do [obec] č. [anonymizováno]. Tento let byl zrušen. Žalobkyně má vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na dálku letu do 1 500km, ve výši 250 euro dle článku 7 Nařízení. S ohledem na absenci obrany žalované, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Co se týče úroku z prodlení, ten soud posoudil podle ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 250 euro se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon a tři paušály podle ust. § 14 b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 089 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobkyně.