19 C 196/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 85 900 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s odůvodněním, že je na základě Zřizovací listiny v platném znění oprávněna Hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne 2.5.2016 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, zasílala jí oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti a informovala ji o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování a vyzvala ji k úhradě dlužné částky za odtah a parkovné. Žalovaná však nereagovala. Dluh žalované je tvořen částkou 1.900 Kč za odtah, částkou 250 Kč za 1. – 3. den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za 4. – max. 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla. Pohledávka odpovídající období od 2.5.2016 do 12.9.2016 byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 28.4.2017, předmětem tohoto řízení je pohledávka žalobkyně za následující období, tj. od 13.9.2016 do data vydání vozu dne 9.7.2020, žalobkyně požaduje parkovné 85 900 Kč (46 dní po 400 Kč a [číslo] dní po 50 Kč. Soud rozhodl podle návrhu platebním rozkazem, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto zrušil. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má za prokázáno z kopie výzvy k převzetí vozidla ze dne 23.6.2016, že žalobkyně oznámila žalované, že dne 2.5.2016 provedla odtah vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaná, sdělila žalované, na jakém parkovišti je toto vozidlo umístěno a vyzvala žalovanou k zaplacení odtahu vozidla v částce 1.900 Kč a dále uhrazení částek za parkovné rozepsané v této výzvě. Z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinného od 1.4.2013 vydaného Hlavním městem Prahou má soud za prokázány výše žalobou uplatňovaných částek za úplný odtah vozidla 1.900 Kč i ceny parkování na odtahovém parkovišti. Z kopie protokolu o odtahu vozidla ze dne 2.5.2016 má soud za prokázáno, že toho dne v 9:50 hod. byl proveden odtah vozidla [registrační značka], [značka automobilu] a vozidlo bylo převezeno na Parkoviště [ulice]. Z kopie Výzvy k uhrazení dlužné částky adresované žalobkyní žalované s datem 27.7.2016 má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek za odtah vozidla a parkovné na odtahovém parkovišti. Z úplného znění Zřizovací listiny žalobkyně má soud za prokázanou její aktivní legitimaci k podání žaloby. Z předžalobní výzvy ze dne 1.12.2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávky a že předmětné vozidlo jí bylo vydáno dne 9.7.2020. Z citovaného rozhodnutí vzal soud za prokázané, že pohledávka odpovídající období od 2.5.2016 do 12.9.2016 byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 28.4.2017. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně provedla dne 2.5.2016 odtah osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] na základě pokynu strážníka městské policie hl. m. [obec], přičemž provozovatelkou vozidla byla žalovaná. Vozidlo bylo žalobkyní umístěno na odtahové parkoviště v [obec a číslo], [ulice], žalovaná byla opakovaně vyzývána k vyzvednutí vozidla, bylo jí sděleno, že vozidlo bylo odtaženo, avšak žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, vozidlo bylo vyzvednuto až dne 9.7.2020, přičemž pohledávka odpovídající období od 2.5.2016 do 12.9.2016 byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 28.4.2017. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ust. § 1723 odst. 1 a § 2910 občanského zákona. Žalobkyně právem nárokuje parkovné za navazující období, tj. od 13.9.2016 do data vydání vozu dne 9.7.2020, a náleží jí částka 85 900 Kč (46 dní po 400 Kč a [číslo] dní po 50 Kč). Příslušenství pohledávky soud žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 1970 občanského zákona ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 005,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 900 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 520 Kč ve výši 3 049,20 Kč.