19 C 281/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 17.3.2021 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení částky 180 Kč s příslušenstvím, specifikovaným v bodu I tohoto rozsudku, s odůvodněním, že žalovaný byl ve dnech 23.6.2018 a 27.6.2018 pohotovostně ošetřen ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, čímž mu vznikla v souladu s ust. § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o veřejném zdravotním pojištění“), povinnost zaplatit žalobci regulační poplatky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, vyhlášeným 23.9.2021. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný byl dne 23.6.2018 a 27.6.2018 pohotovostně ošetřen ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, k povinnosti zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč se splatností do 1.7.2018, resp. 5.7.2018 byly žalovanému vystaveny faktury. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by vyúčtované regulační poplatky zaplatil. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalovanému vznikla v souladu s ust. § 16a odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění povinnost zaplatit žalobci regulační poplatek ve výši 180 Kč se splatností do do 1.7.2018, resp. do 5.7.2018. Pokud žalovaný dlužnou částku neuhradil, vznikla mu za použití ust. 1970 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z žalované částky v zákonné výši. Proto soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu rozhodl soud podle § odst. 3 zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výše poplatku odpovídá pol. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.