19 C 298/2021-98 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 10. 8. 2020 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 9 999 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce požaduje část paušální náhrady dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (náhrada by náležela ve výši 600 EUR) a to v souvislosti se skutečností, že žalovaná zrušila let KL [anonymizováno], který měl být operován dne 7. 4. 2020 na trase [příjmení] [jméno] - [příjmení]. Žalobce se o zrušení letu dozvěděl 26. 3. 2020, cena letenky mu byla vrácena, žalobce se však musel dopravit z [země] do [země] dráže, pomaleji a obtížněji, proto nárokuje paušální náhradu 600 EUR, resp. její část. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné, tvrdila, že předmětný let byla nucena zrušit stejně jako další operované lety mezi [příjmení] a Spojenými státy americkými s ohledem na opatření přijatá prezidentem [země], která v době plánovaného letu stále trvala. Žalovaná tvrdila, že v daném případě byly naplněny podmínky liberace z náhrady kompenzace dle Nařízení, přitom žalovaná učinila vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby cestující z plánovaných rušených letů o aktuální situaci informovala. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Z provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu závěr, že žalobce zakoupil u [právnická osoba] letenky na lety na trase [obec] - [příjmení] [jméno] – [obec]. Žalobce tak disponoval letenkou [anonymizováno] a dne 14. 2. 2020 absolvoval lety [obec] – [příjmení], [příjmení] - [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] – [příjmení] [jméno]. Zpáteční lety měl žalobce absolvovat obdobně, přičemž let [příjmení] [jméno] – [příjmení] byl plánován na 7. 4. 2020 [právnická osoba] pod [číslo] měl být operován žalovanou jako let KL [anonymizováno]. Dne 26. 3. 2020 se žalobce dozvěděl, že posledně uvedený let byl zrušen. Dne 11. 3. 2020 bylo prezidentem [země] v souvislosti se sílící pandemií koronaviru přijato opatření, jímž byla pozastavena možnost vstupu občanů zemí Schengenského prostoru na území Spojených států amerických, opatření ve formě prohlášení prezidenta bylo přijato na dobu trvání 30 dnů s možností dalšího prodloužení. S účinností od 13. 3. 2020 bylo stanoveno, že občané USA se mohou do své vlasti ze zemí Schengenského prostoru vrátit pouze přes 13 stanovených letišť, mezi něž nepatřilo letiště [příjmení] [jméno], odkud měl cestovat žalobce. Po právní stránce posuzoval soud věc podle přímo aplikovatelného Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS [číslo] (dále jen„ Nařízení“). Dle článku 7 Nařízení vzniká cestujícímu v případě zrušení letu dopravcem právo na náhradu škody ve výši 600 EUR u všech letů delších [číslo] kilometrů. Článek 5 odst. 3 Nařízení není provozující letecký dopravce povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. Po právním zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V dané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že nutnost zrušení předmětného letu, jehož se měl účastnit žalobce, byla dána opatřeními nařízenými exekutivou [země] v souvislosti se sílící pandemií koronaviru. Není pochyb o tom a lze přitakat žalované, že v březnu 2020 byl pandemií koronaviru zasažen prakticky celý svět, přičemž jednotlivé státy začaly přijímat nejrůznější opatření, na něž museli letečtí dopravci aktuálně reagovat. Je tedy pochopitelné, že v dané situaci nebylo objektivně v možnostech žalované informovat individuálně všechny cestující o jejich letech více než dva týdny před plánovaným odletem a případně jim též nabídnout náhradní přepravu. Žalovaná proto aktuality o vývoji situace a rušení letů průběžně publikovala na svém webu. Na vzniklou situaci reagovala i Komise EU, která vydala Pokyny pro výklad nařízení EU o právech cestujících v souvislosti s vývojem situace nákazy Covid-19, C (2020), kde v čl. 3 konstatovala, že podmínku pro liberaci z náhrady kompenzace dle čl. 5 odst. 3 Nařízení lze považovat za splněnou, pokud orgány veřejné moci přímo zakáží určité lety nebo pohyb osob způsobem, který fakticky vylučuje, aby se dotčený let uskutečnil. Po právním zhodnocení všech relevantních skutečností tak soud uzavřel, že žalovaná není v souladu s čl. 5 odst. 3 Nařízení povinna platit žalobci kompenzaci za zrušení letu, neboť v daném případě byly dány takové mimořádné okolnosti, kterým nebylo možné zabránit ani přijetím všech přiměřených opatření. Žalovaná nebyla schopna přijmout žádná opatření, jimiž by mohla danou situaci jakkoli ovlivnit, či jí zabránit. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 068 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 999 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření k věci samé – odůvodnění odporu, vyjádření k výzvě soudu z 26. 2. 2021, účast na ústním jednání před OSP5 dne 2. 6. 2021 a na jednání před zdejším soudem dne 4. 11. 2021) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.