27 C 251/2017-86 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky, jíž se domáhal s odůvodněním, že původní věřitel předmětné pohledávky, společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru. Nedílnou součástí smlouvy se dle tvrzení žalobce, stal soubor obchodních podmínek původního věřitele, sazebník poplatků. Dále ve smlouvě byla dohodnuta výše smluvního úroku 21,9 %. Žalovaný se zavázal v předmětné smlouvy poskytnuté peněžní prostředky, spolu s úroky a poplatky uhradit zpět, což neučinil a dluží tak 10 000 Kč dlužné jistiny a částky 1 135,06 Kč smluvních úroků zkapitalizovaných. 2. Opatrovník žalovaného uvedl, že s ohledem na skutečnost, že je objektivně bez možného kontaktu s žalovaným a jsou mu známy pouze informace, které jsou dostupné z obsahu soudního spisu, ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav: 4. Žalovaný s původním věřitelem, uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru, výše sazby úroku činí 21,9 % (smlouva o úvěru ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). 5. Žalovaný čerpal částku 10 000 Kč (výpis z osobního účtu vedeného na jméno žalovaného). Žalovaný dluží žalobci částku 1 135,06 Kč na zkapitalizovaných úrocích (výpis z osobního účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného). 6. Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva ze dne spolu se seznamem postupovaných pohledávek, oznámení původního věřitele). 7. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného. 8. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 9. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení požádán. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek nesplnil, soud mu tuto povinnost uložil. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl zcela úspěšný vznikl mu proto nárok na náhradu nákladů řízení. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil, neboť se v dané věci jedná o podání stejného žalobce, s obdobným skutkovým i právním základem, jde typově o žalobu podávanou žalobcem opakovaně (postoupené pohledávky) a je soudu I. stupně z úřední činnosti známo, že obdobných žalob jsou žalobcem podávány řádově desítky ročně, dále z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Dále z odměny advokáta za úkony učiněné po podání žaloby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) ve výši 1580 Kč a z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč za tyto úkony a z DPH. Celková výše tak činí 6 801,60 Kč. 11. Odměna opatrovníka činí 500 Kč za úkon právní služby dle § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon právní služby. V řízení opatrovník učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, podání odvolání, účast u jednání. Celková výše tak činí 2 904 Kč.