28 C 35/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 10. 2019 domáhala na žalovaném zaplacení částku 675 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako držitel televizního přijímače je povinen podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích tento přihlásit a platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný tento poplatek nezaplatil za měsíce září 2019 až leden 2020. Ve věci byl dne 22. 10. 2020 vydán Elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl zrušen. Soud ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízeného jednání po poučení účastníků podle § 115a o. s. ř., který byl vyhlášen při jednání soudu dne 11. 3. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno ve zkráceném rozsahu podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků je prokázáno, že žalovaný televizní přijímač přihlásil v srpnu 2019, z výpisu identifikace závazku ke dni 15. 3. 2020 je prokázáno, že žalovaný nezaplatil za měsíce září 2019 až leden 2020. Z Upomínky ze dne 15. 3, 2020 má prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky, na věc však nereagoval, svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Podle § 7 odst. 2 zák.č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osob stala poplatníkem. Podle § 10 zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno] jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [anonymizováno] oprávněna se domáhat svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva. Poté, co soud posoudil zjištěný skutkový stav podle § 132, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a procesně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony á 100 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, tj. celkem ve výši 600 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na nálezy ústavního soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, na jejichž základě je přiznání náhrady nákladů řízení za zastoupení České televize advokátem v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Marginálně soud doplňuje, že k paušální náhradě dle cit. vyhlášky č. 254/2015 Sb. se daň z přidané hodnoty nepřipočítává, neboť tato paušální náhrada, přiznaná žalobkyni, nepodléhá pod předmět daně vymezený v ust. § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.