33 C 42/2018-199 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 6.400 EUR a úroků z prodlení. K důvodům žaloby uvedl, že pro žalovaného zprostředkoval na základě smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 30.4.2013 uzavření smlouvy o dílo se spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizováno], v rozsahu plnění 3.320.000 EUR. Na základě smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení byl žalovaný povinen zaplatit za zprostředkování uzavření zmíněné smlouvy o dílo provizi ve výši 2 % tedy 66.400 EUR. Žalovaný však zaplatil pouze 60.000 EUR. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když uvedl, že výplata provize byla odvozena ze skutečně uhrazené ceny zprostředkovaného díla, avšak celkem bylo uhrazeno na základě předmětné smlouvy o dílo 3.204.000 EUR, když tato cena byla sjednána s objednatelem v dodatku č. 1 ze dne 24.4.2016 smlouvy o dílo. Žalobci tak vznikl nárok na provizi pouze ve výši 60.000 EUR, která mu byla vyplacena. 3. Soud nyní rozhodoval poté, co Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28.4.2021, č.j. 39 Co 375/2020-156, zrušil původní rozsudek zdejšího soudu ze dne 2.6.2020, č.j. 33 C 42/2018-129 a věc vrátil zdejšímu soudu jako soudu prvoinstančnímu k novému rozhodnutí s pokyny, jak ve věci dále postupovat. 4. Soud vycházeje ze shodných tvrzení účastníků vzal za své, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 30.4.2013 (dále také jen„ Smlouva o obchodním zastoupení“), jež byla uzavřena dle českého práva, a dále že došlo k uzavření Smlouvy o dílo ze dne 5.8.2013 (dále také jen„ Smlouva o dílo“) mezi žalovaným a spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizováno] (dále také jen„ Objednatel“) a konečně uhrazení provize žalobci žalovaným za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo ve výši 60.000 EUR. 5. Z čl. 3 Smlouvy o obchodním zastoupení soud zjistil, že v tomto článku bylo mezi účastníky sjednáno, že výše provize obchodního zástupce byla stanovena dohodou smluvních stran ve výši 2 % bez DPH z každé platby, kterou obdržel zájemce od třetí osoby a s kterou byla uzavřena smlouva o dílo nebo smlouva o koupi nedodávce technologických zařízení, kterých specifikace je uvedena v čl. 1 bod 1.1. Smlouvy o dílo. 6. Z čl. 3 Smlouvy o obchodním zastoupení soud zjistil, že v tomto článku bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že bude uzavřen obchodní vztah mezi žalovaným a třetí osobou ve finančním objemu menším než 3.260.000 EUR bez DPH, je provize žalobce fixně stanovená na částku 60.000 EUR. 7. Z čl. 13 Smlouvy o dílo soud zjistil, že Objednatel se zavázal za dílo zaplatit cenu ve výši 3.320.000 EUR bez DPH. 8. Z čl. I.1 Dodatku 1 Smlouvy o dílo soud zjistil, že se žalovaný a Objednatel dohodli na změně Smlouvy o dílo s tím, že cena díla bude 3.204.000 EUR bez DPH. 9. Z faktury [číslo] ze dne 19.8.2013 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 19.920 EUR se splatností 2.9.2013. 10. Z faktury [číslo] ze dne 30.9.2013 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 9.296 EUR se splatností 4.10.2013. 11. Z faktury [číslo] ze dne 30.9.2013 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 9.296 EUR se splatností 1.11.2013. 12. Z faktury [číslo] ze dne 13.3.2014 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 9.296 EUR se splatností 24.3.2014. 13. Z faktury [číslo] ze dne 14.3.2014 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 9.296 EUR se splatností 25.3.2014. 14. Z faktury [číslo] ze dne 30.1.2015 soud zjistil, že touto fakturou žalobce vyúčtoval žalovanému část provize za zprostředkování uzavření Smlouvy o dílo a to ve výši 9.296 EUR se splatností 16.2.2015. 15. Z emailové komunikace ze dní 31.5.2015 až 8.6.2015 soud zjistil, že touto emailovou komunikací žalovaný potvrdil žalobci uhrazení zbytku pohledávky žalobce ze zprostředkované smlouvy o dílo a to do konce měsíce června 2015. 16. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 31.8.2015 soud zjistil, že žalovaný dne 10.8.2015 uhradil žalobci částku 4.090 EUR, přičemž 2.045 EUR z uhrazené částky uhradil na fakturu [číslo]. 17. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 31.8.2016 soud zjistil, že žalovaný dne 9.8.2016 uhradil žalobci částku 2.000 EUR, přičemž 749 EUR z uhrazené částky uhradil na fakturu [číslo]. 18. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 30.9.2016 soud zjistil, že žalovaný dne 14.9.2016 uhradil žalobci částku 102 EUR na fakturu [číslo]. 19. Z výpisu z účtu žalovaného za roky 2013 -2016 soud zjistil, že Objednatel uhradil žalovanému za realizované dílo ze Smlouvy o dílo dne 23.8.2013 částku ve výši 996.000 EUR, dne 22.11.2013 částky 464.800 EUR a 464.800 EUR, dne 8.1.2014 částku ve výši 464.800 EUR, dne 17.2.2014 částku ve výši 464.800 EUR, dne 2.4.2014 částky ve výši 232.400 EUR a 116.200 EUR, dne 15.8.2016 částku ve výši 200 EUR Celkem tedy částku ve výši 3.204.000 EUR. Dále těchto výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný poukázal žalobci dne 2.9.2013 částku ve výši 19.920 EUR, dne 26.11.2013 částku ve výši 18.592 EUR, dne 2.4.2014 částku ve výši 9.296 EUR, dne 7.8.2015 částku ve výši 4.090 EUR, dne 15.1.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 12.2.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 21.3.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 15.4.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 27.5.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 14.6.2016 částka ve výši 1.000 EUR, dne 8.8.2016 částka ve výši 2.000 EUR, dne 13.9.2016 částka ve výši 102 EUR. 20. Z výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ke snížení ceny díla provedené Dodatkem č. 1 Smlouvy o dílo došlo v důsledku části realizace díla ze strany Objednatele Objednatelem samotným. Z výslechů svědků naopak nebylo zjištěno, že by ze strany Objednatele došlo k uplatnění smluvní pokuty popř. započtení jiné pohledávky na cenu díla ze Smlouvy o dílo, anebo že by žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy o dílo. Pokud svědek [příjmení] vypověděl, že„ existovala hrozba nedodržení termínu dokončení díla, a proto jsme to realizovali ve vlastní režii“, pak je nutno tuto část výpovědi chápat v kontextu svědkovy věty předchozí, kdy uvedl, že„ důvodem snížení ceny bylo to, že některé úpravy technologie jsme realizovali ve vlastní režii“. Tedy, že došlo k úpravám technologie oproti Smlouvě o dílo a tyto si realizoval sám Objednatel. Tento smysl výpovědi svědka [příjmení] pak odpovídá i výpovědi svědka [příjmení], když tento vypověděl, že„ původní projekt nebyl schopen provozu, a proto se dělaly úpravy…“ a dále„ …později se museli dělat technické úpravy směřující ke zvýšení výkonnosti“. Dle soudu z těchto výpovědí vyplývá, že Objednatel si část díla realizoval sám v důsledku úprav oproti dílu objednanému ve Smlouvě o dílo, nikoliv v důsledku porušení povinností žalovaného z této smlouvy. 21. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud skutkově uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o obchodním zastoupení, na jejímž základě měl žalovaný žalobci zaplatit provizi 2 % z každé platby přijaté od Objednatele na základě Smlouvy o dílo, přičemž cena díla ze Smlouvy o dílo byla sjednána po uzavření Dodatku č. 1 na 3.204.000 EUR bez DPH (tato výše pak byla i Objednatelem žalovanému skutečně uhrazena), přičemž na základě čl. 3 Smlouvy o obchodním zastoupení činila provize žalobce v případě sjednané ceny díla menší než 3.260.000 EUR 60.000 EUR. Tato provize byla žalobci zaplacena. Dále soud uzavřel, že důvodem pro uzavření Dodatku č. 1 Smlouvy o dílo nebylo porušení smluvních povinností žalovaného. 22. Vzhledem ke skutečnosti, že je žalovaný právnickou osobou se sídlem na území [země], se soud zabýval mezinárodní příslušností českých soudů k rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu, že účastníci si v čl. 7 Smlouvy o obchodním zastoupení sjednali, že veškeré spory budou řešeny před všeobecným soudem České republiky a takové ujednání neodporuje čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, jsou české soudy k rozhodnutí věci příslušné. Dále vzhledem ke shodným tvrzením účastníků o podřízení Smlouvě o obchodním zastoupení českému právu, jež neodporuje čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), soud věc právně posuzoval dle českého práva a to dle zákona č. 219/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále také jen„ obch. zák.“), neboť vzhledem k tomu, že žalobce opíral svůj nárok o Smlouvu o obchodním zastoupení uzavřenou dne 30.4.2013, soud postupoval dle § 3028 odst. 3 o. z. a veškerá práva a povinnosti z této smlouvy vzniklé posuzoval dle právní úpravy před účinností o. z. tj. před 31.12.2013. 23. Podle § 660 odst. 5 zák.