7 C 91/2019-114 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne 2. 7. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je dědičkou zemřelého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se kterým před jeho smrtí dne [datum] žila jako družka, a to na základě závěti, kterou zůstavitel pořídil za svého života dne [datum]. Jedná se o alografní závěť, kterou zůstavitel vlastnoručně podepsal spolu s přítomnými svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V závěti jako jedinou dědičku ustanovil žalobkyni. Řízení o pozůstalosti zůstavitele je vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], ve kterém žalobkyně předmětnou závěť předložila, avšak žalovaní, další účastníci řízení o pozůstalosti, zpochybnili její platnost. Dalšími účastníky řízení o pozůstalosti byla pozůstalá sestra zůstavitele [celé jméno žalované], dále synovec [celé jméno žalovaného] a neteř [celé jméno žalované]. Žalobu podává na základě usnesení č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně tvrdila, že předmětná závěť má veškeré náležitosti zákonem předepsané. Žalovaní žádali zamítnutí žaloby s tím, že podpis zůstavitele na závěti není jeho pravým podpisem, jakož i zpochybňovali okolnosti pořízení předmětné závěti. Usnesením [spisová značka] z [datum rozhodnutí] bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala proti žalovaným žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele ze závěti ze dne [datum] s odůvodněním, že mezi účastníky vznikl spor o dědické právo, dovolává-li se žalobkyně závěti, která má charakter soukromé listiny, jejíž pravost byla zpochybněna, je na ní, aby pravost této soukromé listiny prokázala. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba podaná u soudu dne [datum] byla tedy podána v určené lhůtě. V průběhu řízení prvá žalovaná dne [datum] zemřela, soud proto usnesením z [datum] řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Po skončení uvedeného pozůstalostního řízení soud unesením z [datum] rozhodl tak, že na místo prvé žalované bude v řízení pokračováno na straně žalované s [celé jméno žalované], [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované], které jako pozůstalé dcery se staly právními nástupkyněmi prvé žalované. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V mezidobí sporné strany jednaly mimosoudně a učinily nesporným, že zůstavitel dne [datum] pořídil závěť, ve které jako svou jedinou dědičku ustanovil žalobkyni a závěť vlastnoručně podepsal, jakož i na závěti uvedení svědci. Žalovaní tak nesporovali, že obsah této závěti je projevem svobodné vůle zůstavitele. Dále účastníci sdělili, že uzavřeli dohodu o narovnání, ve které se dohodli ohledně některých nároků souvisejících s pozůstalostí zůstavitele. Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. / § 3069 o.z. Dle § 3028 odst.2/ o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními zákona č. 89/2012, účinného od 1.1.2014, i právní poměry práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Závěť je právní úkon, kterým fyzická osoba činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Závěť vyžaduje písemnou formu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci musí závěť podepsat. (§ 476 a následující z.č. 40/1964 Sb. o.z., když zůstavitel pořídil závěť v roce 2009). V posuzovaném případě listina datovaná [datum], označená poslední vůle, obsahuje podpis zůstavitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rovněž podpisy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jako svědků, z jejího obsahu vyplývá, že zůstavitel odkazuje pro případ svého úmrtí veškerý svůj majetek žalobkyni [celé jméno žalobkyně]. V listině uvádí, že tato obsahuje jeho poslední vůli pro případ úmrtí a obsah stvrzují svými podpisy uvedení svědci. V daném případě posuzovaná závěť splňuje náležitosti takovéhoto právního úkonu. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. O nákladech řízení soud rozhodl analogicky dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdala.