10 C 160/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 2.6.2022 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, o drobných nárocích domáhali zaplacení částky každý ve výši 250 € a žalobu zdůvodnili tím, že dne 22.6.2019 se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Trapani do Prahy, když letadlo do cílové destinace mělo přiletět v 21:30 hodin, avšak skutečně přiletělo až následující den v 1:52 hodin při letecké vzdálenosti 1 362 km. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač byla o to upomenuta. 2. Žalovaná po zaslání formuláře A s překladem a formuláře C dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 861/2007, o drobných nárocích nárok žalobců neuznala a aby žaloba byla zamítnuta z důvodů mimořádných okolností, pro které došlo ke zpoždění letu. Včasný odlet znemožnilo řízení letového provozu z důvodu špatného počasí, což přímo zasáhlo let, kterým cestovali žalovaní. Letadlo působilo na lince Praha - Řím (let [anonymizováno] [číslo]) a Řím - Praha (let [anonymizováno] [číslo]), když pod reg. zn. [anonymizováno] při odletu z Prahy do Říma na místo plánovaného odletu v 10:00 UTC vzlétlo v 11:35 hodin, toto bylo způsobeno výskytem bouřek na letišti v Praze, kvůli kterému řízení letového provozu bylo nuceno posunout a upravit ATC sloty. Toto první zpoždění bylo dále umocněno dalšími rozhodnutími řízení letového provozu v Římě, když let č. [anonymizováno] [číslo] mohl nakonec vzlétnout v 17:20 UTC. Tato rozhodnutí řízení letového provozu nemohla žalovaná sama nikterak ovlivnit, neboť se jednalo o objektivní podmínky, které ovlivňují bezpečnost provedení letu, nebo ho vylučují. Dále žalovaná namítala promlčení nároku žalobců, neboť výzva k úhradě za zpožděný let byla podána až po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty. 3. Soud vzal prokázané nespornými prohlášeními účastníků, že žalobci měli rezervovaný dne 22. 6. 2019 let č. [anonymizováno] [číslo] s odletem v 17:10 UTC operovaný žalovanou a že let byl zpožděn o více než 3 hodiny. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: z listiny o pohybu letadla (DMS) dne 22. 6. 2019, z rozlišování omezujících opatření, ze záznamu obrazovky portálu Eurocontrol a z výpisů leteckých ATC slotů, z denního pohybu letadla [anonymizováno], z oznámení cestujícím soud zjistil, že ten den letadlo létalo na trase Praha - Řím - Praha - Trapani - Praha a vykazovalo tři zpoždění a to na letu č. [anonymizováno] [číslo] z Prahy do Říma, č. [anonymizováno] [číslo] z Říma do Prahy, č. [anonymizováno] [číslo] z Prahy do Trapani. V prvém případě byl SLOT ze strany řízení letového provozu vydán o 57 minut později oproti plánovanému odletu z důvodu nepříznivého počasí a letadlo přiletělo do Říma s prvým zpožděním. V druhém případě opět z důvodů nepříznivého počasí byl let opožděn o 3 hodiny 35 minut a letadlo přiletělo do Prahy v 17:15 UTC. V obou případech podmínkou odstartování letadla bylo rozhodnutí řízení letového provozu. Ohledně letu č. [anonymizováno] [číslo] se jednalo o zpoždění 4 hodiny 23 minut, neboť do cílové destinace mělo letadlo přiletět v 18:45 hodin, avšak skutečně přiletělo až ve 22:47 hodin. Z METAR zpráv, přehledu srážek a bouřek z portálu Ventusky ke dni 22. 6. 2019, mapy bouřek a výpisu počasí v Praze z portálu Wunderground soud zjistil, že letový provoz byl ovlivněn nepříznivým počasím. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovanou k úhradě dlužné částky dne 8. 7. 2019. Předmětný let se uskutečnil dne 22.6.2019, cestující postoupili svou pohledávku na [právnická osoba] dne 9.6.2020 a tato společnost vyzvala žalovanou ke kompenzaci dne 13.6.2020. 5. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci. 6. Soud nejprve zkoumal pravomoc a příslušnost soudu a otázku rozhodného práva. Na nárok žalobce se uplatní Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES číslo 261/2004, podle čl. 5 tohoto nařízení mají cestující v případě zrušení letu právo na náhradu škody, pakliže nejsou o zrušení letu informováni v časovém předstihu stanoveném v písm. c) tohoto ustanovení. Podle čl. 7 nařízení je v případě letů nad 3.500 km náhrada 600 EUR. Podle čl. 3 citovaného nařízení se nařízení vztahuje na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, nebo na cestující odlétající z letiště na území třetí země na letiště na území členského státu, pokud je dopravce dopravcem společenství. 7. Dle čl. 14 preambule Nařízení rady (ES) 261/2004 stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce. 8. Dle čl. 15 preambule Nařízení rady (ES) 261/2004 za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení. 9. Dle ust. § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) musí cestující notifikovat dopravce o svých právech bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců, jinak je soud po námitce dopravce nepřizná. Tato lhůta v délce 6 měsíců k uplatnění práv cestujícího u dopravce proto představuje lhůtu promlčecí. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalovaná měla přepravit žalobce dne 22. 6. 2019 letem č. [anonymizováno] [číslo] z Trapani do Prahy. Let z Trapani do Prahy byl zpožděn z důvodu, že na předchozích letech na trase Praha - Řím a zpět nebyly na letišti v Praze vhodné povětrnostní podmínky pro start. Zhoršené počasí spočívalo zejména ve výskytu bouřek v okolí letiště, nízké oblačnosti, dešťů, a větru. O odložení slotů rozhodlo Řízení letového provozu na letišti. Předmětný let se uskutečnil dne 22.6.2019, cestující postoupili svou pohledávku na [právnická osoba] dne 9.6.2020 a tato společnost vyzvala žalovanou ke kompenzaci dne 13.6.2020. 11. Lze tedy uzavřít, že mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 14 preambule a čl. 5 odst. 3 Nařízení rady (ES) 261/2004 (povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu), které se týkaly letu žalované, představují důvod, pro nějž se žalovaná podle čl. 14 a čl. 15 preambule Nařízení rady shora dovozené náhradové povinnosti vůči žalobci, vyplývající z rezervace letu [anonymizováno] [číslo] dne 22. 6. 2019, zprostila. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl. 12. Pojem přepravní řád, uvedený v § 2553 odst. 1 občanského zákoníku, zásadně nevylučuje, aby jím byl podle § 2578 občanského zákoníku chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který pro leteckou přepravu zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody podle čl. 7 nařízení č. 261/2004. Samotné nařízení předpokládá notifikaci cestujícího, neboť nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek, které samo stanoví. Naopak je založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely, ale je na cestujícím, aby své právo uplatnil v promlčecí lhůtě dané národní právní úpravou. 13. Důvody zakotvení promlčecí lhůty v občanském zákoníku vyplývají i z důvodové zprávy ve vládním návrhu občanského zákoníku z roku 1964, ze kterého bylo současné znění § 2533 občanského zákoníku doslovně převzato. Dle této důvodové zprávy byla lhůta v délce šesti měsíců zakotvena proto, aby dopravní organizace nebyly po neúměrně dlouhou dobu zatěžovány vyřizováním nároků z práv na náhradu škody z přepravy, a aby při větším časovém odstupu od události, z níž se vyvozuje právo na náhradu škody, nebylo znemožněno zjišťování rozhodných skutečností. 14. V zahraniční literatuře je uváděno, že na práva cestujících, vyplývající z nařízení č. 261/2004, by se měla vztahovat šestiměsíční promlčecí lhůta (CSACH, Kristián. A Pair of Wings: Air Passenger Rights in the Czech Republic and Slovakia. In: BOBEK, Michal; PRASSL, Jeremias. Air passenger rights: ten years on. 3. vyd. Oxford: [příjmení] publishing, 2016, s. 141.). 15. Další důvodem pro zamítnutí žaloby je tedy promlčený nárok žalobců. Výše citované Nařízení č. 261/2004, které upravuje nárok cestujících na paušalizovanou náhradu škody i v případě zpoždění letu, otázku promlčení neupravuje a ponechává její řešení na národním právu. Posuzovaný let by