11 C 311/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 16. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 30 391,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že cestující [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ cestující“), měli dne 31. 3. 2020 absolvovat let provozovaný žalovanou č. [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět, který byl však zrušen a cestující, ačkoli byli na příslušném letišti připraveni k řádnému, předem stanovenému odletu, jej tak nemohli absolvovat. Každému z nich tak vznikl nárok na náhradu pořizovací ceny letenky ve výši 555 EUR na osobu, tedy celkem 1110 EUR (tj. 30 391,80 Kč). Dne 7. 5. 2021 žalobkyně uzavřela s každým z cestujících smlouvu o postoupení pohledávky, na základě kterých vstoupila do jejich práv. Žalovaná však náhradu škody nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Před zahájením jednání vzala žalobkyně podanou žalobu zpět v rozsahu částky 11 000,80 Kč a nadále se domáhala po žalované zaplacení částky 29 391 Kč odpovídající ceně obou letenek, které cestující fakticky zaplatili. Současně upravila své žalobní tvrzení, a to ve shodě s námitkou žalované, že zrušen byl zpáteční let, provozovaný žalovanou č. [anonymizováno] ze [obec] do [obec]. Další námitky žalované označila žalobkyně za nedůvodné s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), u něhož cestující zakoupili elektronické letenky, byl pouze zprostředkovatelem. Cestovní smlouvu však uzavřeli cestující se žalovanou a je proto ve věci pasivně legitimována. Žalobkyně odkázala na rozsudek SDEU ve věci C -601/17, Dirk Harms a další v. Vueling Airlines SA, v němž se SDEU zabýval právě vztahem mezi zprostředkovatelem a leteckou společností, kdy dovodil, že letecká společnost dokonce musí cestujícím zaplatit i provizi zprostředkovatele získané z nákupu letenky, pokud o této provizi letecká společnost věděla. Za lichou označila i argumentaci žalované ohledně voucheru, neboť tyto byly cestujícím„ vnuceny“, aniž by o ně cestující skutečně projevili zájem. 2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila fakticitu zrušení z pátečního letu č. [anonymizováno]. Namítala však, že není ve věci pasivně legitimovaná, neboť letenky byly zakoupeny u [název] [anonymizováno] a celá rezervace letenek ze strany této společnosti byla zrušena dne 19. 3. 2020 v důsledku celorepublikového zákazu vycestování z důvodů spojených s epidemií coronaviru. Dle žalované byli cestující o změně informováni ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] dne 23. 3. 2020 a byl jim oběma vystaven voucher s platností od 23. 3. 2020 na dva roky, tedy do 23. 3. 2022 včetně, v hodnotě 13 968 Kč na každý voucher. Tyto vouchery nebyly dosud použity. Dle žalované má cestující právo nechat si voucher proplatit, a to i před dobou ukončení jeho platnosti. Ani toto však cestující, resp. žalobkyně, dosud neučinila. K ověření platnosti těchto tvrzení žalovaná navrhla provést k důkazu svědecké výpovědi každého z obou cestujících a zástupce [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná tedy uzavřela, že žaloba byla podána nedůvodně a předčasně, navíc proti nesprávnému subjektu bez pasivní legitimace a tudíž navrhla její zamítnutí. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně před zahájením řízení vzala žalobu zpět v rozsahu částky 1 000,80 Kč, soud v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta druhá a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen“ o. s. ř.“), a contrario, řízení v požadovaném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Po skutkové stránce nebylo mezi účastníky sporu o tom, že cestující měli dne 31. 3. 2020 absolvovat let č. [anonymizováno] z [obec] do [obec] včetně zpátečního letu dne 9. 4. 2020 z [obec] do [obec], provozované žalovanou. Zpáteční let č. [anonymizováno] byl zrušen dne 19. 3. 2020. Cestující před podáním žaloby vyzvali žalovanou k náhradě letenek, přičemž [právnická osoba] [anonymizováno] jako zprostředkovatel, u níž cestující zakoupili předmětné letenky, poskytla cestujícím vouchery s platností dva roky od 23. 3. 2020. Žalované byla doručena předžalobní upomínka, na kterou neplnila. 5. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, že cestující prostřednictvím zprostředkovatele ([právnická osoba] [anonymizováno]) rezervovali na den 31. 3. 2020 let č. [anonymizováno] z [obec] do [obec] a na den 9. 4. 2020 zpáteční let z [obec] do [obec], provozovaný žalovanou (viz elektronická letenka vystavená [název] [anonymizováno]). Za tyto letenky cestující zaplatili celkem částku 29 391 Kč (viz faktura [číslo] ze dne [datum]). Zpáteční let byl nesporně zrušen dne 19. 3. 2020 a cestujícím byly vystaveny dva vouchery s platností do 23. 3. 2022, každý v hodnotě 13 968 Kč (viz 2x elektronický voucher). Dne 7. 5. 2021 uzavřela žalobkyně s každým ze dvou cestujících samostatnou smlouvu o postoupení pohledávky, na jejichž základě se stala nabyvatelkou žalované pohledávky (viz 2x smlouva o postoupení pohledávky ze dne 7. 5. 2021 včetně přílohy [číslo]). 6. Po právním hodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je ohledně zůstatku žalované částky 29 391 Kč s příslušenstvím důvodná. Podle článku 5 bod 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), je v případě zrušení letu dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8. Podle článku 8 bod 1 písm. a) Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi náhradou pořizovací ceny letenky do sedmi dní způsobem stanoveným v článku 7 odst. 3, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti; nebo b) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo c) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst. Jelikož žalovaná v této věci byla provozujícím leteckým dopravcem letu, který byl nesporně zrušen, vznikl dle citovaného článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení cestujícím nárok na náhradu pořizovací ceny letenky, jejíž výše v této věci odpovídá žalované částce. Námitka žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace v tomto sporu je tak zcela lichá. Irelevantní je pak tvrzení žalované o tom, kdy byli cestující vyrozuměni o zrušení letu, neboť tato skutečnost má vliv výlučně v případě požadavku na paušální kompenzaci dle článku 7 Nařízení, nikoli však v případě požadavku na proplacení ceny letenek. Nerozhodnou je rovněž argumentace žalované týkající se voucherů, neboť komunitární právo upravuje nároky cestujících ze zrušených letů zcela odlišným, a to shora popsaným způsobem. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), a je tedy coby postupník ve věci aktivně legitimována. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil pasivně legitimované žalované zaplatit žalobkyni částku 29 391 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění). 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části (ve vztahu k částečnému zastavení řízení v rozsahu částky 1 000,80 Kč) a ve zbývajícím rozsahu 29 391 Kč byla ve sporu úspěšnou. Soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 520 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako postupník podává obdobné žaloby u zdejšího soudu ve více případech), a to za 3 úkony právní služby á 300 Kč a 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a 1x režijní paušál dlouhé á 300 Kč za účast u jednání soudu (počítáno z tarifní hodnoty 29 391 Kč) a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 798 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 6 118 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.