14 C 96/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na pojistné plnění žalované z titulu povinného ručení jako pojistitele vozidla, které při dopravní nehodě způsobilo škodu vozidlu žalobce, kdy žalobce nad rámec již poskytnutého plnění žalované za náklady na opravu vozidla ve výši 68 879 Kč a náklady na pronájem náhradního vozidla ve výši 9 178 Kč požadoval žalobou po žalované na nákladech na opravu vozidla další částku ve výši 5 859 Kč a na nákladech na pronájem náhradního vozidla další částku ve výši 3 362 Kč. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla její zamítnutí, když učinila nespornou škodnou událost a skutečnost že je pojistitelem odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlu žalobce provozem jí pojištěného vozidla, namítla promlčení nároku uplatněného žalobou a tvrdila, že pokud jde o náklady o opravu vozidla, zohlednila jeho stáří, počet najetých kilometrů a z rovnocenných cen náhradních dílů potřebných pro opravu poškozeného vozidla tak aby vozidlo bylo uvedeno do původního stavu, pokud jde o pojistné plnění ohledně nákladů na pronájem náhradního vozidla, považovala výši denního nájemného, za které bylo vozidlo pronajato, považovala za neúčelnou, když odečetla tzv. pevné náklady. 3. Nejdříve se soud zabýval námitkou promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná na jednání soudu dne 5. 9. 2022 s argumentací, že k nehodě došlo dne 2. 4. 2019 a žaloba byla podána dne 4. 4. 2022, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby. 4. Účastníci nesporovali, že k dopravní nehodě došlo dne 2. 4. 2019. Toho dne se také žalobce nejdříve mohl dozvědět, že mu vznikla škoda a kdo za ní odpovídá. Žaloba byla podána dne 4. 4. 2019. Nejdříve dne 3. 4. 2019 začala běžet 3 letá promlčecí doba, poslední den jejího běhu připadl na neděli 3. 4. 2019. Posledním dnem pro zachování promlčecí lhůty podáním žaloby podle § 57 o. s. ř. tak bylo pondělí 4. 4. 2022, kdy došla žaloba do datové schránky soudu. Námitka promlčení žalobou uplatněného nároku je tak nedůvodná. 5. O zjištěném skutkovém stavu lze podle § 157 odst. 4 učinit závěr, že dne 2. 4. 2019 bylo při dopravní nehodě způsobené vozidlem [anonymizována tři slova] poškozeno vozidlo žalobce [anonymizována dvě slova] [číslo], vozidlo škůdce bylo pojištěno u žalované, kde byla pojistná tato událost vedena pod [číslo] v souvislosti s opravou poškozeného vozidla uplatnil žalobce u žalované nárok na pojistné plnění ve výši 74 738 Kč, v rámci likvidace pojistné události vyplatila žalovaná žalobci za opravu poškozeného vozidla pojistné plnění ve výši 68 879 Kč, v souvislosti s užíváním náhradního vozidla uplatnil žalobce u žalované nárok na pojistné plnění ve výši 12 540 Kč, kdy měl pronajato náhradní vozidlo tov. [příjmení] [jméno] za denní nájemné ve výši 1 140 Kč vč. DPH. na dobu 11 dnů, žalovaná v souvislosti s užíváním náhradního vozidla vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši 9 178 Kč, když obvyklá denní sazba za pronájem náhradního vozidla činí 968 Kč včetně DPH a tzv. pevné náklady vynakládané na provoz vlastního vozidla za standardního běhu událostí činí částku 1 469 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ust. § 2969 odst. 1 o. z, zák. č. 168/1999 Sb., přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. června 2015, sp. zn. 25 Cdo 4868/2014 a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a částečně nikoliv. 7. Pokud jde o náklady na opravu vozidla žalobce, žalobce prokázal výši a účelnost nákladů na opravu svého vozidla ohledně použití originálních dílů k opravě, žalovaná naopak ničím neprokázala důvod, proč by měl žalobce požadovat při opravě vozidla použití neoriginálních dílů, a tedy neprokázala neúčelnost těchto nákladů. Vzhledem k tomu, že náklady na opravu vozidla byly vynaloženy žalobcem účelně, soud žalobě na zaplacení částky 5 589 Kč vyhověl (výrok I.), když o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Pokud jde o náklady na pronájem náhradního vozidla, v řízení bylo prokázáno, že obvyklé nájemné za pronájem náhradního vozidla činí podstatně nižší denní sazbu, než za jakou si vozidlo pronajal žalobce. Je tedy na místě, že žalovaná vyšla při určení výše plnění z prokázané obvyklé sazby 968 Kč denně. Rovněž žalovaná správně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. a odkazem na shora uvedené rozhodnutí NS ČR snížila pojistné plnění o pevné náklady vynakládané na provoz vlastního vozidla za standardního běhu událostí, pročež soud co do částky 3 362 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 060,89 Kč, přičemž tato částka představuje 21,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 221 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 10. 2022, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2022 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 10. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.