18 C 155/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 729, 92 Kč spolu s příslušenstvím na základě smlouvy o dodávce plynu uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 2. 8. 2019 pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], za dodávku plynu v období od 16. 3. 2020 do 25. 8. 2020. Žalovaný tento dluh přes upomínky žalobkyně neuhradil. Žalovanému byl z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník, který ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nemá možnost se s žalovaným spojit a zjistit důvody jeho prodlení se splacením dlužné částky. Uvedl, že není zřejmé, zda a v jaké výši žalovaný platil zálohy a pokud je neplatil, ačkoli byla ve smlouvě sjednána povinnost žalovaného tyto platit měsíčně ve výši 1 300 Kč, z jakého důvodu žalobkyně nepostupovala podle Obchodních podmínek čl. II odst. 10 a neeliminovala tak nebezpečí ztráty žalobce včas. Žalobkyně k námitkám opatrovnice uvedla, že zálohy nebyly placeny a žalobkyně nemá povinnost postupovat dle obchodních podmínek, ale je to pouze její právo, které v tomto případě nevyužila. Protože je žalovaný, cizím státním příslušníkem, jehož státní příslušnost se však nepodařilo zjistit, soud se nejprve zabýval svou pravomocí k projednání sporu, která vyplývá, s ohledem na poslední bydliště žalovaného v obvodu zdejšího soudu, z ustanovení článku 4 odstavce 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, čísla 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis) v návaznosti na ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. V době podání žaloby se žalovaný již mohl zdržovat na své současné adrese v domovském státě. I tak by však byla založena pravomoc soudů České republiky k projednání sporu bez ohledu na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení článků 17 odstavce 1. písmena c), 18 odstavce 2. Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný vystupoval jako tzv. aktivní spotřebitel, který uzavřel smlouvu na území České republiky mimo svůj domovský stát, na jejím území měl být závazek žalovaného uhradit poskytnutou službu splněn, pravomoc soudů České republiky k projednání sporu tak plyne z ustanovení článku 7 odstavce 1. písmena a) Nařízení Brusel I bis. Co se týče rozhodného práva, na vztah z uzavřené smlouvy o půjčce dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se dle svého ustanovení článku 28 použije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009. Ve smyslu ustanovení článku 4 odst. 1 písm. b) se smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že poskytovatel služby- žalobkyně má sídlo na území České republiky rozhodným právem právo české. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu ze dne 2. 8. 2019 ve spojení se Smlouvou k připojení distribuční soustavě soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka a odběr zemního plynu do odběrního místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu, v kterých se strany mimo jiné dohodly i na možnosti ukončení dodávky plynu v případě prodlení zákazníka s jakoukoli platbou vůči dodavateli. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit dohodnutou kupní cenu odebraného plynu. Z faktury [číslo] soud zjistil, že pro žalovaného byla vystavena faktura za fakturační období od 16. 3. 2020 do 25. 8. 2020, kterou byl žalovanému vyúčtován odběr plynu v žalované částce. Z upomínek dále soud zjistil, že žalobkyně se snažila o mimosoudní urovnání sporu, žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní upomínka ze dne 11. 2. 2021, a to na poslední žalobkyni známou adresu, což bylo doloženo dodejkou. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o prodeji a nákupu zemního plynu, kterou se žalobkyně zavázala mimo jiné dodávat do odběrného místa určeného žalovaným plyn, a žalovaný se zavázal za odběr tohoto zemního plynu zaplatit dohodnutou kupní cenu. Fakturou pak bylo prokázáno, že žalobkyně za tvrzené období vyúčtovala za odběr plynu celkem částku 5 729, 92 Kč s tím, že žalovaný neplatil smluvené zálohy, aniž by žalobkyně využila svého práva ukončit dodávku komodity. Upomínkami bylo prokázáno, že žalobkyně se snažila o mimosoudní urovnání sporu. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobce je odůvodněn ust. § 62 zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Příslušenství pohledávky soud žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti posledního vyúčtování. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky, odměnu dle § 7 citované vyhlášky odměnu za 1 úkon právní služby (účast při jednání soudu dne 5. 1. 2022) ve výši 1 500 Kč. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s 2 úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba) a jeden hotový výdaj žalobkyně (předžalobní výzva) ve výši 100 Kč za 1 úkon (paušální náhrada podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř.), v souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s jedním úkonem právní služby (účast při jednání soudu dne 5. 1. 2022) ve výši 300 Kč za tento úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 4 004 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.