19 C 202/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 341 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že že společnost [právnická osoba] [IČO] uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek společnosti [právnická osoba] dodávat žalovanému elektřinu a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa a žalovaný se naproti tomu zavázal odebírat elektřinu a hradit řádně a včas sjednanou cenu za její dodávky. Dle uzavřené smlouvy dodávala společnost [právnická osoba] žalovanému energie a související služby do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo]. Na základě této smlouvy vyúčtovala žalovanému dodané služby za fakturační období od 4. 9. 2018 do 3. 6. 2019 fakturou [číslo] na částku 10 341 Kč, dluh po započtení záloh 5 000 Kč činil 5 341 Kč. Žalovaný tuto fakturu společnosti [právnická osoba] neuhradil a dostal se dne 27. 6. 2019 do prodlení. [právnická osoba] uzavřela dne 13. 10. 2017 se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla i pohledávka za žalovaným na žalobkyni ke dni 7. 10. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 10. 2021 a téhož dne byla žalovanému zaslána i předžalobní výzva k plnění, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne 20. 7. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě tato společnost dodávala žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] elektřinu a za její dodávku vyfakturovala za období od 4. 9. 2018 do 3. 6. 2019 částku 10 341 Kč se splatností 26. 6. 2019. Žalovaným uhrazené zálohy za fakturační období činily 5 000 Kč. [příjmení] dluhu žalovaný smluvnímu partnerovi nezaplatil. Žalobkyně uzavřela dne 13. 10. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla na žalobkyni ke dni 7. 10. 2021 pohledávka za žalovaným. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., v platném znění, ve spojení s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění a ve spojení s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 341 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.