4 C 196/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 18. 2. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ předchůdce“), uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu – [anonymizováno] smlouvu [číslo] k tel. č. [tel. číslo] a [tel. číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se předchůdce zavázal žalovanému poskytovat doplňkové služby a služby poskytované třetími stranami (dále jen„ Zprostředkovaný prodej“). Jedná se o služby, u nichž předchůdce umožňoval jejich provoz včetně výběru plateb za tyto služby dle čl. 3. Všeobecných obchodních podmínek předchůdce. Za poskytnutý Zprostředkovaný prodej se žalovaný zavázal řádně platit ceny v souladu se Smlouvou v rámci vyúčtování od předchůdce, jedná se zejména o položky s označením Zprostředkované služby (zejména SMS na speciálně zpoplatněná čísla, Audiotex), Platební služby (zejména dárcovské SMS, platba přes SMS), dále se jedná o volání s označením Volání na informační a asistenční linky, položky SMS s označením Kde je, Můj limit, SMS či MMS Info a dále o Předplacené služby – nejčastěji Uvítací tóny, Videotéka, zvonění, obrázky, hry), když sem patří i poplatky za nabízenou výměnu [příjmení] karty či vystavení splátkové kalendáře. V rámci těchto služeb docházelo ze strany předchůdce i k účtování zprostředkovatelského poplatku dle Ceníku za zprostředkování těchto služeb třetích stran. Své povinnosti ze Smlouvy žalovaný řádně a včas neuhradil, a to dle vyúčtování – dokladu: 1) [číslo] za období 6. 7. 2013 – 5. 8. 2013, vystaveného dne 6. 8. 2013, splatného dne 26. 8. 2013, přičemž dlužná částka za toto vyúčtování činí 760 Kč; 2) [číslo] vystaveného dne 6. 7. 2013, splatného dne 24. 7. 2013, přičemž dlužná částka za toto vyúčtování činí 1 347,14 Kč; 3) [číslo] za období 6. 5. 2013 – 5. 6. 2013, vystaveného dne 6. 6. 2013, splatného dne 24. 6. 2013, přičemž dlužná částka za toto vyúčtování činí 1 169 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s ní spojenými byla ze strany předchůdce postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 a to s účinností ke dni 7. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu k plnění. 2. Ve věci nařídil soud jednání na den 25. 8. 2022, k němuž předvolal účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 12. 7. 2022. Žalovaný, kterému bylo předvolání řádně doručeno, se bez omluvy k jednání nedostavil a soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, který byl vyhlášen při jednání soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), je písemné odůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud vzal za prokázaný skutkový stav, jak je vylíčen výše v odůvodnění tohoto rozsudku, a jak byl žalobkyní předestřen. Zjistil jej z předložených listin. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovali. 5. Soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni jakožto nabyvatelce pohledávky dlužné částky poskytnutých služeb ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ustanoveními Smlouvy a obchodních podmínek předchůdce, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 276,14 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 000 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.