6 C 131/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 26.1.2021 u zdejšího soudu žalobu proti žalovanému označenému jako [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.7.2019, uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl dne 27.6.2017 úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 27.7.2017. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy jako podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webové rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 27.6.2017. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně žalovanou částku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č.j. EPR 19676/2021-5 ze dne 4.2.2021, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 12.3.2021. Následně soud pátral po identitě a adrese žalovaného. 3. Z odpovědi [právnická osoba] ze dne 14.10.2021 soud zjistil, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [adresa žalovaného]. 4. Žalobkyně podáním ze dne 24.11.2021 změnila označení žalovaného na [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [adresa žalovaného] a vzala zpět žalobu v části představující úrok z prodlení z částky 8 000 Kč v zákonné výši od 28.7.2017 do 25.1.2021. Soud usnesením, č.j. 6C 131/2021-71 ze dne 30.6.2022, které nabylo právní moci dne 10.8.2022, řízení co do úroků z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 8 000 Kč od 28.7.2017 do 25.1.2021 zastavil. Zároveň vzal na vědomí změnu v označení žalovaného. 5. Usnesením, č.j. 6C 131/2021-75 ze dne 30.8.2022, které nabylo právní moci dne 15.9.2022, soud připustil změnu žaloby ve znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 8 000 Kč ode dne 26.1.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 6. Soud ve věci nařídil jednání na 31.10.2022, ke kterému řádně a včas předvolal účastníky. Zástupce žalobkyně se k jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ač měl vykázáno doručení žaloby a předvolání k jednání dnem 14.10.2022. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků. 7. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalovaný uzavřel dne 26.6.2017 se [právnická osoba] s.r.o. smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl touto společností poskytnut dne 27.6.2017 úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 27.7.2017. Této povinnosti však nedostál a dluží tak žalovanou částku. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.7.2019 mezi původním věřitelem a žalobkyní. 8. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění ve spojení s ust. § 1970 občanského zákona a ve spojení s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., protože neúspěch žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby – viz odstavec 4 rozsudku) je nevýznamný. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 189 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč. Zbývající úkony žalobkyně nebyly úkony ve věci samé, za něž byl žalobkyni příslušela náhrada. 10. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.