6 C 91/2022 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 21. 2. 2022 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 3. 8. 2021 dopravním prostředkem: [anonymizováno] – linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a dále z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč, jejíž oprávněnost a výše vyplývá i z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy bylo u žalovaného uplatněno právo na zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 9.2.2022 výzvu k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č.j. EPR 41101/2022-5 ze dne 23.2.2022, proti němu podal žalovaný včasný odpor, ve kterém namítal, že po nastoupení do tramvaje otevřel telefon a zaktivoval elektronickou jízdenku zakoupenou téhož dne ve 12:08 hodin v aplikaci [anonymizována dvě slova]. Vzápětí k němu přistoupil revizor a zahájil přepravní kontrolu. Vzhledem ke dvouminutovému zpoždění při aktivaci se elektronická jízdenka aktivovala několik sekund po zahájení kontroly. Revizor žalovaného obvinil, že si jízdenku zakoupil on line až po nástupu do tramvaje a odmítl důkaz o zakoupení jízdenky více než 20 minut před zahájením jízdy. Žalovaný odmítl podepsat protokol, protože je na něm uveden čas kontroly 12:29 hodin, i když podle žalovaného byla kontrola zahájena až 12:31 hodin. Žalovaný postup revizora kritizoval a obrátil se na žalobkyni s reklamací dne 6. 9. 2021, na kterou žalobkyně reagovala opakovaně zamítavě. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření akcentovala, že použití SMS jízdenky má podle platných smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] jasné podmínky použití, proto je ve smluvních přepravních podmínkách [anonymizováno] stanoveno, že cestující může vstoupit do dopravního prostředku (prostoru, v případě metra) teprve poté, kdy jeho SMS jízdenka nabyla platnosti – tedy nikoli po odeslání požadavku. Je tak vyloučena jakákoliv spornost platného jízdního dokladu, protože při kontrole v prostředku MHD pak lze jednoduše zjistit, zda již SMS jízdenka cestujícího nabyla platnosti. Vzhledem k tomu, že technicky nelze zasílat požadavek na SMS jízdenku přímo na žalobkyni jako dopravce, je tato služba realizována cestou zajišťovací společnosti, která přijme a zaeviduje požadavek cestujícího, přenese jej na telefonního operátora a teprve po té vyznačí platnost SMS jízdenky (proto není jízdenka zakoupena již odesláním požadavku SMS zprávou). Odesláním požadavku tak nedochází k zaplacení jízdného, ale pouze k objednání služby u třetích osob, kdy objednávka cestujícího může být i zamítnuta, například z důvodu nedostatku peněz na účtu, opakovaného zneužívání SMS jízdenky či z jiného relevantního důvodu. Vlastní platba ve prospěch zajišťovací společnosti, tedy ne žalobkyně, je pak realizována až v okamžiku nabytí platnosti SMS jízdenky. Skutečnost, že žalovaný již pokyn k zaplacení částky 24 Kč za SMS jízdenku fakticky odeslal, proto neznamená, že již SMS jízdenku vlastnil. Sám žalovaný v odporu uvádí, že teprve po nastoupení do tramvaje otevřel telefon a zaktivoval elektronickou jízdenku zakoupenou téhož dne ve 12:08 hodin v aplikaci [anonymizována dvě slova]. Správně byl proto kontrolorem žalobkyně upozorněn na přepravní řád, podle kterého může do tramvaje nastoupit až s již aktivovanou jízdenkou. Další argumentace žalovaného (zpochybnění okamžiku zahájení přepravní kontroly, okolnosti vyřizování jeho žádostí o přehodnocení stanoviska k údajným pochybením při provedení přepravní kontroly a diskriminačním ustanovením přepravního řádu, které znevýhodňuje držitele elektronické jízdenky oproti držiteli papírové jízdenky) je pro vznik nároku žalobkyně na žalovaný nárok irelevantní. Žalobkyně proto na žalobě setrvala. 4. Soud ve věci nařídil jednání dne 3. 6. 2022, ke kterému řádně a včas předvolal účastníky. Zástupce žalobce se k jednání omluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalobkyně. 5. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že žalovaný cestoval dne 3. 8. 2021 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. SMS jízdenku, kterou si předtím zakoupil, aktivoval až po vstupu do tramvajového vozu. 6. Pokud žalovaný namítal, že si jízdenku formou SMS zakoupil ještě před vstupem do tramvaje, a měl tedy při kontrole revizorem žalobkyně platný jízdní doklad, pak tento argument nemůže obstát vzhledem ke skutečnosti, že sám žalovaný potvrdil, že si jízdenku aktivoval až po vstupu do tramvajového vozu. Vstoupil tedy do dopravního prostředku bez platného jízdního dokladu. Soud se neztotožňuje ani s obranou žalovaného, že dvojfázové nabytí platnosti jízdenky je diskriminační. Sám žalovaný si zvolil tento způsob placení jízdného (nikoli např. formou předplaceného jízdného /Lítačka/ nebo papírové jízdenky), a tím akceptoval pravidla nastavená žalobkyní. Okamžikem vstupu do tramvajového vozu uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě, a byl tak povinen mít zaplacené jízdné (viz ust. § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční přepravu, podle kterého je přepravní smlouva uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Tím, že vstoupil do prostředku MHD bez platného jízdního dokladu, porušil ust. § § 6 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, podle kterého se jízdní doklad nepovažuje za platný, jestliže cestující nedodržel podmínky pro jeho použití stanovené právním řádem, tarifem nebo smluvními přepravními podmínkami. Jak vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno], platných od 1. 8. 2021, jízdní doklad musí mít dostatečnou časovou a pásmovou platnost a u jízdného zakoupeného přes mobilní aplikaci nebo u SMS jízdenky musí jízdní doklad platit již při nástupu do vozidla nebo přepravního prostoru. 7. Soud dále poznamenává, že způsob vyřizování reklamace není pro rozhodnutí o žalobě relevantní, neboť žalovaný porušil své zákonné i smluvní povinnosti a stíhá jej tak povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu), které jsou předmětem žaloby. 8. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu proto soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen OZ) ve spojení s ust. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky. V souladu s ust. § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 citované vyhlášky soud přiznal odměnu za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření ze dne 14.4.2022) ve výši 1 000 Kč za tento úkon. V souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon a v souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s 1 úkonem právní služby (písemné vyjádření ze dne 14.4.2022) ve výši 300 Kč. V souladu s ust. § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. povýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 462 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 3 062 Kč. 10. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.