10 C 127/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobci se žalobou podanou soudu v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 666,77 € (pro každého z žalobců) s tvrzením, že dne 12.7.2022 absolvovali let provozovaný žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Frankfurtu do Whitehorse, když letadlo do cílové destinace mělo přiletět v 13,10 hodin, ale přiletělo až v 15,57 hodin, a tak žalobci nestihli navazující let do Vancouveru. Do cílové destinace přiletěli až náhradním letem následující den, tedy s více než 3 hodinovým zpožděním. Žalobci požadují náhradu každý ve výši 600 € za zpoždění letu, 66,77 € za taxi do hotelu a občerstvení (hotel hradila žalovaná), vše podle níže uvedeného Nařízení Rady (ES) č.261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení Rady (ES) č. 261/2004). Podmínky náhrad cestujícím stanovuje pro území států Společenství Nařízení Rady (ES) č.261/2004, které zakládá přímý nárok cestujícího vůči leteckému dopravci. Žalobce uplatnil nárok na náhradu výše uvedené škody u žalovaného. Žalovaný na výzvu nereagoval. Žalovaný se k nároku (po zaslání formuláře A s překladem a formuláře C) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřil, ač mu byly doručeny dne 2.7.2023, tvrzení žalobce tak nikterak nerozporoval. Žalovaný nesporoval skutková tvrzení žalobce, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když toto tvrzení měl prokázané z předložených listin. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen Nařízení). Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 € u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 € u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES [číslo] z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalobci dne 12.7.2022 absolvovali let provozovaný žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Frankfurtu do Whitehorse, když letadlo do cílové destinace mělo přiletět v 13,10 hodin, ale přiletělo až v 15,57 hodin, a tak žalobci nestihli navazující let do Vancouveru. Do cílové destinace přiletěli až náhradním letem následující den, tedy s více než 3 hodinovým zpožděním. Žalobci mají nárok na náhradu každý ve výši 600 € za zpoždění letu, 66,77 € za taxi do hotelu a občerstvení (hotel hradila žalovaná) z titulu náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na dálku letu ve výši 600 € dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 a náklady na dopravu do hotelu a občerstvení každý ve výši 66,77 €. S ohledem na absenci obrany žalovaného soud proto žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná tím, že dlužnou částku neuhradila, je povinna zaplatit žalobcům i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci byli zcela úspěšní. Jejich náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci krát 2 osoby mínus 20% podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 780 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1984 Kč, vše v celkové výši 13 428 Kč, tedy každý ze žalobců má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 714 Kč.