13 C 10/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce, co by pronajímatel uzavřel s žalovaným, co by nájemcem, dne [datum] a dne [datum] smlouvu o nájmu, a to vždy na dobu určitou. Předmětem smlouvy byl nájem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], na adrese [adresa] nadzemním podlaží. Bytová jednotka je zapsána na [list vlastnictví], kat. území [část obce], obec Praha. Dle článku V. bod 1, 2 a 3 smlouvy o nájmu, se žalovaný jako nájemce zavázal platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši dle evidenčního listu. [ulice] nájemné spolu se zálohami bylo splatné nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, za nějž se nájemné hradí. Od května 2022 byl žalovaný povinen dle evidenčního listu hradit celkem 11 600 Kč, od července 2022 pak částku ve výši 11 937 Kč. Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy v měsících květen až srpen 2022 a v měsíci říjnu 2022. Dle čl. V. odst. 7 smlouvy smluvní strany ujednaly pro případ prodlení s hrazením nájemného smluvní úrok z prodlení, jenž byl dohodou stran sjednán ve výši dvojnásobku výše sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013. Žalovaný dále neuhradil nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období roku 2021 ve výši 297 Kč, který byl splatný do [datum]. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil pouze tak, že předmětný byt předal zpět žalobci [datum], má zájem věc vyřešit smírně a navrhl zaplacení dlužné částky ve splátkách s tím, že nemůže zaplatit celou dlužnou částku najednou. Žalovaný se z ústního jednání omluvil, o odročení nepožádal, soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v jeho nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], na adrese [adresa] [anonymizováno], kat. území [část obce], [územní celek] (výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum]). Žalobce, co by pronajímatel uzavřel s žalovaným, co by nájemcem, dne [datum] a dne [datum] smlouvu o nájmu, a to vždy na dobu určitou; předmětem smlouvy byl nájem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], na adrese [adresa] nadzemním podlaží; dle článku V. bod 1, 2 a 3 smlouvy o nájmu, se žalovaný jako nájemce zavázal platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši dle evidenčního listu; měsíční nájemné spolu se zálohami bylo splatné nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, za nějž se nájemné hradí (smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. [spisová značka] [číslo] 2021 ze dne [datum], smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. [spisová značka] [číslo] 2022 ze dne [datum]). Od května 2022 byl žalovaný povinen dle evidenčního listu hradit celkem 11 600 Kč, od července 2022 pak částku ve výši 11 937 Kč (evidenční list od [datum], evidenční list od [datum]). Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy v měsících květen až srpen 2022 a v měsíci říjnu 2022; žalovaný neuhradil nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období roku 2021 ve výši 297 Kč, který byl splatný do [datum] (konto uživatele bytu k [datum], vyúčtování služeb od [datum] do [datum]). Dle čl. V. odst. 7 smlouvy smluvní strany ujednaly pro případ prodlení s hrazením nájemného a záloh na služby smluvní úrok z prodlení, jenž byl dohodou stran sjednán ve výši dvojnásobku výše sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 (smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. [spisová značka] [číslo] 2021 ze dne [datum], smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. [spisová značka] [číslo] 2022 ze dne [datum]). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (upomínka ze dne [datum] včetně dodejky). Soud po právní stránce posoudil nárok žalobce ohledně dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu dle ust. § 2246 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen o.z.), s úroky z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve spojení se smluvním ujednáním jak výše uvedeno a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovaný vůči žalobě ani ničeho nenamítal. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro plnění formou splátek, když žalobce jednak z doložených důvodů se splátkami nesouhlasil, když uváděl, že již jednou se žalovaným uzavřel dohodu o splátkách, tuto pak žalovaný neplnil a žalobce musel přistoupit k zesplatnění dluhu a především žalovaný neuváděl a už vůbec neprokazoval, jaké jsou důvody pro splátkový kalendář a ani nenavrhl případnou výši splátek. Soud však na okraj poznamenává, že vyhlášení rozsudku nebrání další mimosoudní dohodě účastníků. Lhůtu k plnění tedy soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 966 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za každý z úkonů (předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne [datum]) po 300 Kč, tj. celkem 3 866 Kč. Soud v daném případě přiznal žalobci pouze úhradu soudního poplatku a režijních paušálů s odkazem na judikaturu Ústavního soudu Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vychází ze základní a dlouhodobě neměnné teze, že:„ U statutárních měst (a jejich městských částí) lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým“ (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 2396/09 nebo nález ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 376/12). Tuto tezi nelze aplikovat mechanicky, je třeba přihlížet k složitosti dané věci a konkrétním okolnostem. V daném případě se však jednalo o věc po skutkové a právní stránce jednoduchou, nadto žalovaný se ve věci nijak nebránil.