19 C 8/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] a její změny ze dne [datum] domáhal vydání ve výroku I. uvedených věcí (dále jen„ předměty“). Žalobu odůvodnil tím, že v roce [rok] půjčil předměty panu [jméno] [jméno] (dále jen„ pan [jméno]“) pro výstavu Zlomená křídla, kterou pořádal tehdejší zaměstnavatel pana [jméno] [příjmení] [jméno]. V roce [rok] po ukončení této výstavy požadoval jejich vrácení, pan [jméno] [jméno] však toto odmítl s tím, že nalezené předměty se staly majetkem tohoto muzea. Po schůzce s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tehdejším ředitelem [anonymizováno] muzea, zjistil, že tyto předměty jsou bez jeho vědomí zapsány do inventárního seznamu majetku muzea s tím, že se jedná o povrchový sběr pana [jméno]. Žalobce požádal o vrácení předmětů, před plánovanou schůzkou s ředitelem muzea ho však kontaktoval pan [jméno] a vyhrožoval mu oznámením celého případu orgánům StB pro propagaci nacismu a USA, pokud bude na vrácení předmětů trvat. Z tohoto důvodu proto již na schůzku do muzea nešel. V roce [rok] mu pak v [anonymizováno] muzeu řekli, že předměty již byly zlikvidovány. V roce [rok] se mu nicméně podařilo zjistit, že předměty stále existují a že je má v držení [stát. instituce]. Dne [datum] žalobce vyzval [stát. instituce] prostřednictvím [anonymizována tři slova] k vrácení předmětů, avšak marně. Dne [datum] na uvedenou výzvu reagovala [anonymizována tři slova], ve kterém přiznala, že tyto exponáty od muzea získala a vyzvala žalobce o upřesnění identifikace předmětů, což žalobce považuje toliko za snahu vrácení předmětů zdržet. Dále žalobce uvedl, že v případě předmětu inv. č. [anonymizována dvě slova] si jeho nález zapsal pan [jméno] již v září [rok], ačkoliv ho on nenašel, tedy mu byly věci odcizeny již v roce [rok] a to, že část trupu letadla se znakem [anonymizováno] se v inventárním seznamu muzea nenachází vůbec, si vysvětluje tak, že ho pravděpodobně do muzea [část obce] pan [jméno] daroval až následně. Ve svém vyjádření ze dne [datum] pak doplnil podrobný popis situace ohledně muzea [příjmení] [anonymizováno], ve kterém žalobce vystavoval svou expozici nálezů týkajících se letadel z období druhé světové války, a argumentoval, z jakého důvodu nejsou nálezy trosek letadla z tohoto období archeologickým nálezem, ale věcí opuštěnou. Zejména uvedl, že pro naplnění definice archeologického nálezu je nezbytné, aby se jednalo o období, ze kterého jsou informace výhradně z vykopávek, a to do novověku, a odkázal na znění Maltské konvence, která rovněž specifikuje archeologický nález jako nález z období, ze kterého jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy. Období druhé světové války však takovým obdobím není. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Z žaloby není zřejmé, jaké konkrétní předměty požaduje žalobce vrátit. Žalobce k předmětům nadto nemohl nabýt vlastnické právo, neboť dle jeho vyjádření se jedná o nálezy předmětů z období 2. světové války, ke kterým je nabytí vlastnického práva vyloučeno zákonem. I kdyby se snad nejednalo o archeologický nález, dle tehdy platné právní úpravy byl povinen žalobce veškeré nalezené věci hlásit místnímu národnímu výboru s tím, že nepřihlásil-li se vlastník věci do roka, připadla věc státu. Vlastnictvím státu byly rovněž věci opuštěné či skryté. Pokud jde o zájem odborníků o toto období v době nálezu předmětů, uvádí, že již před rokem [rok] existovaly o tomto tématu výstavy a publikační činnost, např. pana [jméno]. Právě na základě jeho publikační činnosti započal zřejmě i žalobce s pátráním po nálezech z druhé světové války. S povahou předmětů jako archeologických nálezů byl ostatně žalobce seznámen již v této době. 3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že veškeré předměty požadované žalobcem jsou části letadel z období druhé světové války. Při jednání konaném dne [datum] žalobce toto potvrdil a doplnil, že požadované předměty nelezl v oblastech Krušnohoří, kde byla letadla sestřelena, a k nálezu věcí došlo po podzimu roku [rok]. 4. Z provedeného dokazování, a to z kopie seznamu [anonymizována dvě slova] [obec], soud zjistil, že toto muzeum předalo v seznamu uvedené věci do [anonymizována dvě slova] v [část obce] a že část těchto věcí jsou předměty, jejichž vrácení žalobce požaduje. Z nedatované kopie článku„ Poznámky k letecké válce v Krušnohoří 1944“ od [jméno] [jméno] soud zjistil, že tento článek odkazuje na již vydané články o letecké válce v krušnohorské oblasti týkající se základních charakteristik leteckých útoků na cíle v této oblasti a dále popisuje, že v uvedeném článku se bude zabývat problematikou sestřelů a havárií letounů při těchto akcích, osudu letců a používané letecké technice. Článek odkázal na sestřelení pilota [příjmení], nález kombinézy a dalších věcí amerického letce v místní základní škole v r. 1982, který byl inspirací pro pracovníky [anonymizována dvě slova] pro další pátrání, a na poznatky v oblasti [anonymizováno]. Z kopie článku„ Šesté muzejní léto“ z léta roku 1988, který pojednává o výstavě„ Chtěli jsme se bránit“ a o výstavě„ Zlomená křídla“, pak plyne, že druhá z uvedených výstav má volně navazovat na již proběhlou výstavu„ Letecká válka v Krušnohoří“. Z kopie prohlášení z [datum] dále plyne, že autor prohlášení pomáhal v roce [rok] panu [jméno], který byl jeho kolega, s dokumentací a muzejní prezentací letecké války v Krušnohoří. Další navržené důkazy soud již neprováděl z důvodu jejich nadbytečnosti pro otázku aktivní legitimace žalobce v řešeném sporu. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce se v období od podzimu roku [rok] zabýval pátráním po pozůstatcích letounů z období druhé světové války v oblasti Krušnohoří a nalezl v této oblasti části havarovaných letounů z tohoto období. Již před zahájením těchto výzkumných snah žalobce probíhala v odborné veřejnosti snaha o popularizaci tohoto tématu, kdy v průběhu let [rok] [rok] probíhali o letecké válce v Krušnohoří, osudu letců a historii druhé světové války v této oblasti výstavy a rovněž bylo na toto téma publikováno. 6. Aby mohl být žalobce se svou žalobou úspěšný, musel by jednak prokázat, že předměty jsou v jeho vlastnictví, a dále to, že tyto předměty má v držení žalovaná. Soud se proto nejprve zabýval otázkou povahy nálezů pozůstatků vojenské techniky z druhé světové války a možnosti žalobce nabýt takové předměty do svého vlastnictví. 7. V souladu s § 23 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon č. 20/1987 Sb.“), účinného od 1. 1. 1988, se archeologickým nálezem rozumí věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí (odst. 1). Veškeré movité archeologické nálezy jsou národním majetkem a ukládají se zpravidla do muzeí (odst. 6). 8. Dle důvodové zprávy k tomu ustanovení zákona se za archeologické nálezy považují především pozůstatky výrobní, stavební a jiné činnosti člověka, i jeho další zásahy do původního terénu a přírodního prostředí především z období, z nichž nejsou písemné prameny (nebo jen částečně), a které jsou dnes zachovány zpravidla pod zemí. Jsou jimi věci movité i nemovité. Movité archeologické nálezy jsou zejména: nástroje, zbraně, ozdoby a předměty denní potřeby z různých hmot organických a neorganických, jako z hlíny, kamene, kovu, kostí, parohu, skla, jantaru, dřeva, kůže apod. nebo jejich zbytky uchované jednotlivě nebo v souborech (např. hromadné nálezy), nádoby z hlíny, kovu, skla a jejich zlomky, cihly, kachle, dlaždice, mazanice a jiné části stavebních děl, mince a jiné formy platidel (hřivny, mušle apod.), plastiky, kultovní předměty, náhrobní kameny apod., kostrové pozůstatky člověka, kosti zvířat související s činností člověka (lov, chov), člověkem nahromaděné nebo upravené. 9. Před nabytím účinnosti zákona č. 20/1987 Sb. definoval archeologický nález zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen zákon č. 22/1958 Sb.“), který používá pojem památka a tu v § 2 definuje jako„ kulturní statek, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života“. V § 16 odst. 1, věta první pak uvádí, že náhodné nálezy archeologických památek musí být hlášeny přímo nebo prostřednictvím výkonného orgánu místního národního výboru Archeologickému ústavu a krajskému museu. V § 17 odst. 1 tohoto zákona je pak shodně se zákonem č. 20/1987 Sb. stanoveno, že veškeré movité archeologické památky, jež budou získány výkopy nebo náhodnými nálezy, jsou národním majetkem a ukládají se do museí. 10. Dle čl. 1 odst. 2 Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, která vstoupila pro Českou republiku v platnost dne 23. 9. 2000 (dále jen„ Maltská konvence“), se za součásti archeologického dědictví považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období, (i) jejichž uchování a studium umožňuje vysle