33 C 57/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou dne [datum] (návrh na elektronický platební rozkaz), domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 850 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného poplatku za provedení nuceného odtahu vozidla a následné parkovné. Dle tvrzení strany žalující provedla žalobkyně dne [datum] odtah motorového vozidla [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“), které bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Následně se žalobkyně pokusila písemně kontaktovat žalovaného a vyzvala ho k úhradě dlužné částky za odtah a upozornil na ceny za parkovné. Celkovou dlužnou částku ve výši 86 850 Kč však žalovaný dosud nezaplatil. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl od [datum] vlastníkem předmětného vozidla (zjištěno z Údajů o vozidle [registrační značka]). Dne [datum] žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla žalovaného (zjištěno z Protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému na adresu [adresa žalovaného], odtažení vozidla, specifikovala parkoviště, na které bylo odtaženo a žalovaného vyzvala k převzetí vozidla a zaplacení odtahu vozidla a služeb parkoviště (zjištěno z Dopisu žalobkyně ze dne [datum]). Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky za odtah a parkovné v tehdejší výši 69 450 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, vydaným [jméno] hl. m. [obec] dne [datum] a účinným od 1. 4. 2013, byla maximální cena za jeden úplný odtah vozidla určena ve výši 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za 1. – 3. započatý den pak 250 Kč, od 4. dne za každý jeden započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště, 400 Kč a od 181. dne pak 50 Kč za den (zjištěno z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). 5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení. 6. Podle ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. 7. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný je coby vlastník vozidla povinen k úhradě nákladů jím vlastněného vozidla, které v rozporu s ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. zůstalo stát spolu s prostředkem znemožňujícím jeho odjezd na komunikaci žalobkyně. V návaznosti na vznik prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu dle ust. § 1968 o. z. vznikla žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Výši úroků z prodlení bylo na místě určit dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 074 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 474 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.