5 C 156/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 25. 8. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 546,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále je„ původní věřitel“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě původní věřitel dodával žalovanému do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu a žalovaný se za tyto dodávky platit dohodnutou kupní cenu. Za období od 25. 10. 2019 do 3. 8. 2020 a následně za období od 4. 8. 2020 do 27. 11. 2020 žalovaný nezaplatil za dodávky elektřiny dohodnutou kupní cenu v rozsahu částky 7 582,33 Kč, splatné dne 25. 8. 2020, a v rozsahu částky 2 964,21 Kč, splatné dne 22. 12. 2020. Dluh neuhradil ani na základě písemných upomínek. Celkovou dlužnou částku ve výši 10 546,54 Kč pak žalovaný neuhradil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně, která se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené s původním věřitelem dne 13. 10. 2017, a to s účinností ke dni 15. 7. 2022, současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky, aby se vyjádřili k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci v dané lhůtě nevyjádřili, nastala fikce jejich souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (dále jen„ obchodní podmínky“) a Ceník, což žalovaný stvrdil podpisem této smlouvy (prokázáno Smlouvou ze dne 1. 10. 2019). Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa adrese [adresa]. Za období od 25. 10. 2019 do 3. 8. 2020 a následně za období od 4. 8. 2020 do 27. 11. 2020 žalovaný za dodávku elektřiny do sjednaného odběrného místa dohodnutou kupní cenu, vyúčtovanou dle faktur [číslo] [číslo] v částce 7 582,33 Kč s termínem splatnosti 25. 8. 2020 a v částce 2 964,21 Kč s termínem splatnosti 22. 12. 2020 nezaplatil, a to jak ve lhůtě splatnosti, tak ani na základě písemných upomínek (prokázáno Smlouvou ze dne 1. 10. 2019, Fakturami [číslo] [číslo] Upomínkou). Dluh v požadované výši 10 546,54 Kč žalovaný nezaplatil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění (prokázáno Předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2022). Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky s účinností ke dni 15. 7. 2022 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, uzavřenou mezi žalobkyní a původním věřitelem a Písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2022). 5. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2). 6. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne smlouvu ve smyslu ust. § 2079 a násl. o. z. Zatímco původní věřitel svůj smluvní závazek dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa splnil, žalovaný nikoliv, neboť za dodávky elektřiny nezaplatil vyúčtovanou kupní cenu, uvedenou ve skutkových zjištěních shora. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18Co 7/2015, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, vydaného pod č. j. 70 Co 44/2021 - 67, dále shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ se bude zpravidla jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává u soudu opakovaně desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňu