7 C 191/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že přenechala žalované na základě podnájemní smlouvy k užívání část budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] to vše v obci [obec], části obce a [katastrální uzemí] (dále jen„ budova“), a to za úplatu 15 000 Kč včetně DPHměsíčně. Podnájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum] a následně byla prodloužena do [datum]. Žalovaná v budově ubytovala svého zaměstnance pana [jméno] [příjmení], za nějž platila měsíční platby za užívání budovy. Za měsíce duben, červen, červenec a srpen [rok] však žalovaná platby dosud nezaplatila, a to ani přes výzvy k úhradě. 2. Žalovaná k žalobě odmítla, že by kdy s žalobkyní byla uzavřena podnájemní smlouva ani dohoda o prodloužení údajného podnájemního vztahu. Dodala, že existenci tohoto vztahu žalobkyně nijak nedoložila. Uvedla, že nevidí důvod, proč by měla uzavírat podnájemní smlouvu na pouhých 10 dnů (před prodloužením) a také proč je údajně smluvená platba nájemného uváděna včetně DPH, když žalobkyně dle veřejných rejstříků nebyla v rozhodné době plátkyní DPH. Žalovaná tedy navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že k uzavření podnájemní smlouvy došlo na základě telefonátu, který za žalovanou provedla paní [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla smlouva uzavřena a potvrzena v e-mailové komunikaci, v níž byla dohodnuta i doba ubytování od [datum] do [datum]. Také další e-mailová korespondence tuto skutečnost potvrzuje. Existenci smluvního vztahu a jeho následné prodlužování je patrná i z toho, že žalovaná před dlužným obdobím hradila faktury v souvislosti s užíváním budovy vystavované. Závěrem opravila, že měsíční platba činila 15 000 Kč bez DPH, jak je patrno i z podkladů. 4. O věci bylo rozhodováno na jednání konaném dne [datum], k němuž soud předvolal obě strany. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 5. Z provedeného dokazování soud zjistila následující skutkový stav: 6. Budova byla na základě smlouvy přenechána jejím vlastníkem k užívání žalované, přičemž žalovaná byla oprávněna přenechat ji k užívání třetí osobě (zjištěno z informace o pozemku a ze smlouvy o výpůjčce ze dne [datum]). Žalovaná rezervovala na dobu od [datum] do [datum] jednolůžkový pokoj v budově, žalobkyně tuto rezervaci potvrdila. Mezi stranami bylo dohodnuto, že cenu ubytování uhradí žalovaná (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalovanou – paní [jméno] [příjmení] a žalobkyní ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobkyně cenu za ubytování ve výši 15 000 Kč každý měsíc žalované fakturovala, žalovaná ji za měsíce říjen až prosinec [rok] a leden až březen a květen [rok] hradila (zjištěno z vystavených faktur na uvedená období a z výpisů z účtu žalobkyně, jakož i z příjmového dokladu ze dne [datum]). Žalovaná však neuhradila faktury vystavené za ubytování pana [jméno] [příjmení] za měsíce duben, červen, červenec a srpen [rok], o jejich existenci věděla a uváděla, že faktury připomene účetní. Faktura za duben na částku 15 000 Kč byla splatná dne [datum], faktura za červen na částku 15 000 Kč byla splatná dne [datum], faktura za červenec na částku 15 000 Kč byla splatná dne [datum] a faktura za srpen na částku 15 000 Kč byla splatná dne [datum] (zjištěno z dokladu pana [jméno] [příjmení], z faktur za uvedená období a z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum]). Ač byla žalované doručena výzva k úhradě dlužné částky, žalovaná dosud ničeho neuhradila (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a potvrzení o doručení k ní náležejícímu). 7. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Budovu v rozhodném období měsíců dubna, června, července a srpna roku [rok] užíval k ubytování pan [jméno] [příjmení], za nějž byla zavázána hradit poplatek za ubytování ve výši 15 000 Kč měsíčně žalovaná. Za rozhodná období jej však neuhradila a nedoplatila jej ani po urgencích ze strany žalobkyně. Žalovaná tedy dluží žalobkyni na poplatku za ubytování 60 000 Kč. 8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § [číslo] a násl. ve § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Strany mezi sebou uzavřely smlouvu o ubytování (o přechodném nájmu), na jejímž základě byl pan [jméno] [příjmení] ubytován v budově, za což se zavázala žalovaná zaplatit. Ač vztah nebyl sjednán písemně ve formě sepisu smlouvy, z jednání žalovaného je zjevné, že smlouva byla uzavřena. Vznik smluvního vztahu je zřejmý z e-mailové korespondence mezi stranami, kde to byla právě žalovaná, která vznik vztahu iniciovala. Další trvání smluvního vztahu je pak zřejmé ze skutečnosti, že žalovaná za dobu předcházející rozhodné době každý měsíc hradila žalobkyni částku 15 000 Kč, která vyplývala z faktury, na níž bylo uvedeno, že se jedná o fakturaci za ubytování. Ostatně tuto částku uhradila i za období května 2022, tj. mezi dvěma obdobími, za něž fakturu neuhradila. Ani v e-mailové korespondenci týkající se faktur za období, za něž žalovaná platby neuhradila, žalovaná nenamítala neexistenci smluvního vztahu a tedy titulu k nároku na plnění. Naopak zmiňovala, že fakturu účetní připomene. Soud tedy nevešel na argumentaci žalované, že žádná smlouva mezi stranami neexistovala. Pro posouzení existence nároku žalobkyně na dlužnou platu za ubytování není přitom relevantní, zda byl vztah mezi stranami svým obsahem smlouvou podnájemní či smlouvou o ubytování či jinou, nepojmenovanou smlouvou. Bylo prokázáno, že žalovaná byla povinna žalované za poskytnutí ubytování pro pana [jméno] [příjmení] platit žalované, a že za rozhodné období tuto povinnost řádně a včas nesplnila. Jelikož žalovaná přes výzvu žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 60 000 Kč neuhradila, vznikl žalobkyni také nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 792 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 200 Kč ve výši 3 192 Kč za DPH.