7 C 203/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka pana [jméno] [příjmení] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) za žalovanou, kterou žalovaná uznala dlužním úpisem ze dne [datum]. V dlužním úpise se žalovaná zavázala dlužnou částku zcela uhradit do [datum], dodnes však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v dané lhůtě nevyjádřila, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. soud na základě listinných důkazů zjistil, že žalovaná podepsala dokument, v němž potvrdila, že si dne [datum] půjčila od [jméno] [příjmení] 95 000 Kč, a zavázala se částku vrátit nejpozději do [datum] (zjištěno z dlužního úpisu ze dne [datum]). Dne [datum] uzavřel [jméno] [příjmení] s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě postoupil žalobkyni za úplatu pohledávku za žalovanou (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění dluhu, avšak žalovaná dosud ničeho neuhradila (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejky k ní). 5. Po právní stránce soud dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 95 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem řádně a včas, když ke dni [datum], kdy měla nejpozději zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, ničeho neuhradila. Následně přešla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Ač žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila. Žalovaná tak dluží žalované částku 95 000 Kč. Žaloba je tedy důvodná. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 676 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 000 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 600 Kč ve výši 3 276 Kč za DPH.