7 C 93/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že zůstavitel [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelý dne [datum] v [obec], měl ve svém výlučném vlastnictví v době své smrti majetek – finanční částku ve výši 233 334 Kč. Uplatněný nárok odůvodnili s tím, že zůstavitel byl otcem žalobců, žalovaná byla dcerou zůstavitele, narozena z jeho dalšího manželství, takže vztah mezi žalobci a žalovanou je ten, že jsou nevlastní sourozenci. Zůstavitel za svého života prodal nemovitosti, které vlastnil spolu se svojí sestrou [jméno] [příjmení], které byly prodány za celkovou kupní cenu 1 600 000 Kč. S ohledem na spoluvlastnický podíl [jméno] [příjmení] ve výši id. 5/6 ve vztahu k celku, měla podle velikosti svého podílu obdržet částku 1 333 333 Kč, avšak obdržela 976 000 Kč a zůstavitel, jehož spoluvlastnický podíl činil id. 1/6 ve vztahu k celku, měl obdržet částku 266 666 Kč, obdržel částku 500 000 Kč. Zůstavitel s ohledem na nepříznivý zdravotní stav nemohl jednat ohledně prodeje nemovitostí, proto udělil plnou moc žalované, aby ho zastupovala ohledně této záležitosti. Po prodeji nemovitosti byla proto kupní cena poukázána na její účet. Žalovaná však odmítá žalobcům jako dědicům poskytnout jakékoliv finanční plnění jako podílu na kupní ceně, v dědickém řízení uvedla, že částku získanou za prodej nemovitostí jí otec daroval. Rozdíl mezi částkou 500 000 Kč a částkou, na kterou měl zůstavitel jako vlastník podíl na nemovitosti o velikosti 1/6 nárok činí 233 334 Kč (výpočet 500 000 – 266 666 = 233 334 Kč). Žalobci a žalovaná tak měli obdržet po 77 778 Kč (výpočet 233 334: 3 = 77 778 Kč). 2. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, nárok žalobci uplatněný sporovala a vznesla námitku promlčení a nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na určení s odkazem na ust. § 80 o.s.ř. 3. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud schválil dohodu dědiců, a to pozůstalé manželky [celé jméno žalované], poz. dcery [celé jméno žalované], poz. dcery [celé jméno žalobkyně] a poz. syna [celé jméno žalobce], dle které do pozůstalostního majetku přechází veškerý majetek ze zaniklého společného jmění manželů, tj. samonabíjecí pistole, jiný majetek předmětem dědického řízení nebyl a obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činila částku 3 000 Kč, což byla znalcem stanovená cena uvedené pistole. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Podáním došlým soudu [datum] žalobci žádali o dodatečné projednání dědictví s tvrzením, že v původním dědickém řízení nebyla projednána peněžní částka ve výši 500 000 Kč, která byla kupní cenou za prodej nemovitosti, jejíž byl zůstavitel vlastníkem o velikosti podílu 1/6. Usnesením z [datum] soud řízení o pozůstalosti zastavil, neboť se jednalo o pohledávku spornou, kdy dědici nebyli ve shodě ohledně existence tohoto majetku, který má být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, neboť poz. manželka a poz. dcera [celé jméno žalované] se vyjádřily, že uvedený finanční obnos 500 000 Kč nebyl ve vlastnictví zůstavitele v době jeho úmrtí, tato částka byla složena na bankovní účet poz. dcery [jméno] a získala jí darem od zůstavitele. 4. Žaloba byla původně podána i vůči pozůstalé manželce zůstavitele [celé jméno žalované] 1950, která v průběhu řízení dne [datum] zemřela, soud usnesením ze dne [datum] ve vztahu k ní řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 5. Soud se zaměřil na zkoumání, zda mají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem. 6. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobců nebo kdyby se bez tohoto určení jejich postavení stalo nejistým (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 31Cdo 1836/2005). Tedy u žalobců musí jít buď o právní vztah již existující alespoň v době vydání rozhodnutí, nebo o takovou jejich procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohli být ohroženi, případně by pro své nejisté postavení mohli být vystaveni konkrétní újmě (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 22Cdo 2589/98, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95). 7. Po 1. 1. 2014, kdy nastala účinnost občanského zákona č. 89/2012 Sb., je však stávající judikatura, týkající se naléhavého právního zájmu dědiců po zůstavitelích, zemřelých po 1. 1. 2014, v případě žalob na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, již nepoužitelná. 8. Podle ust. § 1479 občanského zákona dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí. 9. Podle ust. § 1475 odst. 1 občanského zákona dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. 10. Podle ust. § 1475 odst. 2 občanského zákona pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. 11. Podle ust. § 1475 odst. 3 občanského zákona komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. 12. Podle ust. § 172 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. 13. Podle ust. § 172 odst. 2 z.ř.s. nebyla-li zjištěna podle odst. 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 14. Podle ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. 15. Podle ust. § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží. 16. Ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. tak řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti (odkaz na ust. § 172 odst. 2 věty druhé z.ř.s.), ke kterým se podle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou, a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může nepochybně znít, jde-li o nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána anebo, pakliže se o nemovitost nejedná, na finanční plnění při respektování dědických podílů. Formulace takovéto určovací žaloby, podané po skončení dědického řízení, musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt. Současná úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s. tak zásadně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. V projednávané věci to znamená, že žalobci nemohou mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení uplatněném požadovaném určení, protože jde o sporné aktivum. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, neboť by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení žalobu zamítnout. 17. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., což odůvodňuje úspěch žalované ve věci. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) podle položky 9 odst.3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), úkon po 2 500Kč snížen