27 C 389/2023-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky po žalovaném s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 4 875 Kč vrátit zpět, což žalovaný neučinil a na svůj dluh uhradil toliko částku 977 Kč. Na jistině a poplatku tak žalovaný dluží částku 19 875 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 500 Kč. Dále se žalobce domáhal smluvní pokuty ve výši 3 928 Kč. 2. Žalovaný nárok proti němu uplatněný žalobou, při jednání konaném dne [datum] písemně uznal. 3. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ [anonymizováno] odst. [anonymizováno] a § [anonymizováno] odst. [anonymizováno]). Podle odstavce [anonymizováno] platí, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Vzhledem k tomu, že nárok uznal soud rozhodnul rozsudkem pro uznání. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 18Co 7/2015, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], vydaného pod č. j. 70 Co 44/2021 - 67, dále dále shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedeným senátům Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje totožné (co do vzniku pohledávky) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. Dále se náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 953 Kč a z DPH. Celková výše tak činí 2 405 Kč.