4 C 140/2024-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 15. 2. 2024, domáhala stanovení povinnosti žalovanému k zaplacení částky 17 280 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 4. 4. 2023. Součástí této smlouvy byly i Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit do 4. 5. 2023. Dne 8. 12. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 10. 2023. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas. Nárok žalobkyně je tvořen nesplacenou jistinou ve výši 15 000 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Podáním ze dne 6. 6. 2024 vzala žalobkyně částečně svou žalobu zpět, co do částky ve výši 2 380 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 280 Kč. Usnesením ze dne 7. 6. 2024, č. j. 4 C 140/2024-33, soud řízení zastavil v části nároku na zaplacení částky 2 380 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 1. 7. 2024, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit do 4. 5. 2023 (prokázáno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 4. 2023 okamžitou platbou z bankovního účtu poskytla žalovanému částku 16 000 Kč (prokázáno z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , odchozí úhrada ze dne 4. 4. 2023 a příchozí úhrada dne 3. 4. 2023 a z potvrzení o provedení transakce). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2023 včetně podacího archu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2024, výzvou k úhradě částky 17 470,99 Kč ze dne 12. 10. 2023 a dopisem předání AK dne 17. 11. 2023). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho.6. Z dalších před soudem provedených listin soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.7. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž tyto považuje soud za věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, ze kterých soud při svém rozhodování vycházel. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek.8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2395 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy, prokazatelně poskytla žalovanému úvěr na jím vlastněný bankovní účet, žalovaný naopak své závazky ze smlouvy řádně neplnil, když neuhradil částku 16 000 kč s příslušenstvím zpět. Žalovaný pak neprokazoval ani netvrdil, že by spornou částku uhradil, když zůstal v průběhu řízení zcela pasivní. Právní předchůdkyně následně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, čímž získala žalobkyně aktivní legitimaci.13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 672 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 280 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.