4 C 93/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Podáním došlým soudu dne 2. 11. 2023 se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhala stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 12. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a úvěr byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru ve výši 80 000 Kč a vyplacen dne 5. 1. 2022 na jeho běžný účet. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen měsíčně hradit splátku úvěru ve výši 1 861 Kč, a to vždy k 16. dni měsíce počínaje dnem 16. 2. 2022. Splátky od 16. 2. 2022 do 16. 5. 2023 byly splaceny, avšak od 16. 6. 2023 nebyly splátky žalovaným uhrazeny. Žalovaný porušil podmínky poskytnutí úvěru, došlo tak k jeho zesplatnění dne 16. 8. 2023 a žalovaný tak dluží žalobkyni částku 65 677,94 Kč. Dále dluží částku 1 824 Kč, která odpovídá výši nepovoleného debetu na účtu žalovaného. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani v návaznosti na upomínky žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 5. 2024, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 12. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, a smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím v měsíčních splátkách po 1 824 Kč (prokázáno rámcovou smlouvu č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, z 22. 11. 2022, splátkovým kalendářem na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , datum čerpání 5. 1. 2022, přehledem žádostí o úvěr, aplikační data a úvěrovou zprávou ze 4. 8. 2021). Žalobkyně dne 5. 1. 2022 úvěr vyplatila žalovanému na jeho běžný účet č. , č. účtu, (prokázáno výpisem z běžného účtu , jméno FO, za období 5. 1. 2022). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dne 22. 8. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2023 a podacím archem , právnická osoba, ). Žalovaný neuhradil žalobkyni částku 80 000 Kč a částku 1 824 Kč (prokázáno z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhů, přehledu plateb , Jméno zainteresované osoby 0/0, a výpisu z běžného účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, za období 10. 7. 2023 až 1 .11. 2023). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil.5. Z dalších předložených listin soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva podle ust. § 2395 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou žalovaný v rozporu se smlouvou a ust. § 2399 o. z. řádně nesplácel. Celý úvěr byl proto zesplatněn ke dni 16. 8. 2023. Žalovaný tak dluží žalobkyni nevrácenou jistinu ve výši 65 677,94 Kč, částku 1 824 Kč a neuhrazené úroky. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak důvodně podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 701 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 701 Kč.