7 C 110/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16.11.2022 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že je společenstvím vlastníků jednotek v domě [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], jehož členkou je žalovaná, která vlastní bytovou jednotku [číslo] v uvedeném domě. Podle čl. V. odst. 3 písm. e) stanov žalobce je žalovaná povinna hradit zálohy na úhradu cen služeb a hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování (záloh) a to poměrně podle podílu na společných částech domu o pozemku. Dle čl. XIII písm. b) stanov je splatnost těchto plateb do 15. den v kalendářním měsíci, a to na účet společenství. Žalovanou částku tvoří příspěvky za období květen 2021 – listopad 2022 O zaplacení dlužné částky byla žalovaná upomínána, a to naposledy upomínkou ze dne 18. 8. 2022, přesto žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, na svou obranu ničeho neuvedla. 3. Soud ve věci nařídil na den 26. 6. 2023 jednání, na nějž se dostavila toliko právní zástupkyně žalobce, žalovaná se nedostavila. Na tomto jednání žalobce uvedl, že žalovaná má za rok 2022 přeplatek ve výši 30 897 Kč a dále, že do spisu založí doklad vyúčtování za rok 2021 a v souvislosti s tím bude zřejmě měnit žalobní návrh. Současně žalobce na tomto jednání uvedl, že souhlasí s tím, aby o věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 4. Podáním ze dne 2. 8. 2023 na č.l. 31 spisu žalobce do spisu založil vyúčtování zálohových plateb a přehled ostatních položek úhrad za roky 2020, 2021 a doplnil svá tvrzení potud, že za rok 2022 měla žalovaná nedoplatek 30 897 Kč splatný k 31. 8. 2023, nikoliv přeplatek v této výši, potud tedy doplnil, resp. upřesnil svá skutková tvrzení z ústního jednání, a dále doplnil, že za rok 2021 měla žalovaná nedoplatek ve výši 7 208 Kč a za rok 2020 nedoplatek ve výši 553 Kč. Závěrem pak žalobce doplnil, že trvá na žalobě v rozsahu, jak byla podána, žalobní návrh nijak nezměnil, jak avizoval při jednání soudu dne 26. 6. 2023. 5. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nijak nevyjádřila, proto měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud proto za souhlasu účastníků postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., a o věci rozhodl na základě obsahu spisu, aniž byl ve věci nařizoval další jednání. 7. Přitom soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je právnickou osobou s právní formou společenství vlastníků jednotek (výpis z OR). Žalovaná je vlastníkem jednotky [číslo] v domě [adresa] v obci [obec], k.ú. [část obce] (informace o jednotce). Podle čl. V. odst. 3 písm. e) stanov žalobce je žalovaná povinna hradit zálohy na úhradu cen služeb a hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování (záloh) a to poměrně podle podílu na společných částech domu o pozemku. Dle čl. XIII písm. b) stanov je splatnost těchto plateb do 15. dne v kalendářním měsíci, a to na účet společenství (stanovy žalobce). V žalovaném období byla žalovaná povinna platit zálohy na úhradu cen služeb ve výši 2 353 Kč v roce 2021 až do června 2022 a dále od července 2022 ve výši 2 801 Kč (sumární analýza plateb od 1.10.2010). Z vyúčtování služeb za období od 1.1.2022 – 31.12.2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla nedoplatek ve výši 30 897 Kč (vyúčtování od 1.1.2022 – 31.12.2022). Dále soud zjistil, že ve vyúčtování ročních zálohových plateb s uživateli jednotek a přehledu ostatních položek za rok 2020 měla žalovaná nedoplatek ve výši 553 Kč (vyúčtování za rok 2020). Dále soud zjistil, že ve vyúčtování ročních zálohových plateb s uživateli jednotek a přehledu ostatních položek za rok 2020 měla žalovaná nedoplatek ve výši 7 208 Kč (vyúčtování za rok 2021). Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky výzvou právního zástupce žalobce ze dne 17. 8. 2022, která byla odeslána dne 18.8.2022 (výzva ze dne 17.8.2022 s podacím archem). 8. Závěr soudu o skutkovém stavu se plně shoduje se shora uvedenými zjištěními, proto lze na shora uvedené již jen pro stručnost odkázat. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle dále uvedených zákonných ustanovení. 10. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 sb., zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon o službách“) poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Podle odst. 2 Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Nedojde-li k ujednání, nebo není-li přijato rozhodnutí družstva, nebo společenství, určí poskytovatel služeb příjemci služeb měsíční zálohy za jednotlivé služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených z předpokládaných cen běžného roku. 11. Podle ust. § 7 zákona o službách není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování, doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 3. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. 12. Soud návrh žalobce posoudil a dospěl závěru, že není důvodný, neboť žalobce se domáhá žalované částky z titulu úhrady záloh na služby. Je sice pravdou, že podle ust. § 4 odst. 1 zákona o službách má poskytovatel služeb (zde žalobce) právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu, toto právo však zaniká splněním povinnosti poskytovatele služeb podle ust. § 7 zákona o službách, tedy povinnosti vyúčtovat zálohy na jednotlivé služby příjemci služeb, což je poskytovatel služeb povinen učinit do 4 měsíců od skočení zúčtovacího období, přičemž vyúčtování je splatné nejpozději ve lhůtě 4 měsíců od jeho doručení. Žalobce ve svém podání ze dne 2. 8. 2023 doplnil svá tvrzení tak, že za předmětné období let 2021 a 2022, za nějž se žalobou domáhá úhrady záloh na služby, vyúčtování žalované provedl, tvrdil výši nedoplatků za jednotlivé roky, netvrdil však, že by vyúčtování doručil žalované, když jen doručené vyúčtování může mít účinky splatnosti vyúčtované částky. V takovém případě se však žalobce nemůže domáhat úhrady záloh na služby za období, za nějž již bylo žalobcem žalované provedeno vyúčtování. Žalobce, jakkoliv při jednání soudu dne 26.6.2023 tvrdil, že v souvislosti s doložením vyúčtování za předmětné roky bude zřejmě měnit žalobní návrh, toto neučinil, naopak ve svém podání výslovně uvedl, že trvá na žalobě v rozsahu, jak byla podána. Z návrhu rozhodnutí (petitu), na němž žalobce setrval o po jednání dne 26.6.2023, a skutkových tvrzení žalobce obsažených v návrhu na zahájení řízení nesporně vyplývá, že se domáhá úhrady záloh, takový nárok však žalobci zanikl okamžikem, kdy provedl jejich vyúčtování žalované. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud projednal věc bez jejich přítomnosti, a přitom, vázán tvrzeními žalobce, resp. žalobním návrhem, vycházel toliko z obsahu spisu, včetně toho, co uvedli účastníci. Na základě skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listinných důkazů, resp. zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení však soud nároku žalobce na placení dlužných záloh za roky 2021 a 2022 přisvědčit nemohl z důvodů shora rozvedených, proto jej jako nedůvodný zamítl výrokem I. tohoto rozsudku. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když žalovaná sice měla ve věci plný úspěch, žádné náklady jí však v řízení nevznikly, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.