11 C 340/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 17. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 470 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 5. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč dne 5. 3. 2024, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto splátky však žalovaný řádně neplnil, v důsledku čehož byl po předchozích žalobních výzvách informován o zesplatnění úvěru ke dni 7. 12. 2024 a vyzván k okamžité úhradě poskytnuté částky spolu se smluvním úrokem ve výši 8 470 Kč. V podané žalobě dále žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti, a že naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025, avšak bezvýsledně. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jemuž byly finanční prostředky ve výši 14 000 Kč poskytnuty. Dále žalobkyně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den 17. 12. 2025 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne 12. 12. 2024 a Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 15. 1. 2025 (viz cit. postupní smlouva mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně jejího Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 a písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku z téhož data).Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , hodnota, a Obchodních podmínek původního věřitele pro produkt , Anonymizováno, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný dne 5. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 80 % ročně a RPSN ve výši 117,10 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté minimální měsíční splátce, splatné vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení.Výpisem z blíže neidentifikovaného účtu, vedeného u , právnická osoba, ., ze dne 5. 3. 2024 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla pod VS , var. symbol, poukázána platba ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .Sdělením , právnická osoba, . ze dne 18. 11. 2025 (č. l. 29 spisu) bylo prokázáno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl ke dni 5. 3. 2024 žalovaný a dále bylo tímto listinným důkazem prokázáno, že dne 5. 3. 2024 byla na tento účet poukázána platba 14 000 Kč pod VS , var. symbol, z účtu č. , č. účtu, - , právnická osoba, (tj. z účtu původního věřitele).Dopisem ze dne 7. 12. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný byl ze strany původního věřitele vyrozuměn o zesplatnění poskytnutého úvěru ke dni 7. 12. 2024 v důsledku neuhrazení dlužné částky z předmětného úvěru, a to ani po několika upomínkách. Původní věřitel současně vyzval žalovaného k neprodlené úhradě vzniklého dluhu v souhrnné výši 22 620 Kč sestávajícího z neuhrazené jistiny 14 000 Kč, smluvního úroku 8 470 Kč, smluvní pokuty 100 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.5. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 30 Cdo 891/2020).6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 80 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 117,10 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 80 % ročně a RPSN ve výši 117,10 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 5. 3. 2024 platbu ve výši 14 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. smluvního úroku ve výši 8 470 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.9. Akcesorický výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst