17 C 213/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 28. 7. 2025 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 o drobných nárocích domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit každému z žalobců 600 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že žalobci cestovali dne 20. 3. 2025 na palubě letu , Anonymizováno, provozovaným žalovanou z Phu Quoc do Prahy, který však byl opožděn, v důsledku čehož žalobci dorazili do cílové destinace se zpožděním o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Za zpoždění letu vznikl žalobcům vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času v celkové výši 1 200 EUR dle Nařízení Rady (ES) č.261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále též jako „Nařízení Rady (ES) č. 261/2004“). Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě částky 1 200 EUR, avšak ta ani poté neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A s překladem a formuláře C Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích) v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí příslušné listiny byly doručeny dne 8. 9. 2025. Tvrzení žalobců tak nijak nerozporovala.3. Soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když z těchto zjistil, že žalobci se zúčastnili letu provozovaného žalovanou č. , Anonymizováno, dne 20. 3. 2025 z Phu Quoc do Prahy, přičemž tento let byl na svém příletu o více než 3 hodiny opožděn. Žalobci uplatnili nárok plynoucí ze zpožděného letu u žalované, ta dlužnou částku žalobcům neuhradila, a to ani přes zaslanou výzvu k plnění (viz palubní letenky na jména žalobců pro let , Anonymizováno, , žádost o kompenzaci ze dne 15. 5. 2025 vč. potvrzení o odeslání e-mailem, plné moci žalobců z 3. 4. 2025 a 7. 4. 2025, údaj o vzdálenosti z greatcirclemapper.net, potvrzení o délce zpoždění ze dne 21. 3. 2025).4. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu.5. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).6. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.7. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.8. Soud po právním zhodnocení posoudil nárok uplatněný žalobou za důvodný, když z tvrzení žalobců plyne, že se zúčastnili letu provozovaného žalovanou č. , Anonymizováno, dne 20. 3. 2025 z Phu Quoc do Prahy, přičemž tento let byl na svém příletu opožděn o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Tím vznikl každému z nich nárok dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení rady (ES) 261/2004 na kompenzaci ve výši 600 EUR. Cestující uplatnili nárok na kompenzaci dle uvedeného nařízení u žalované, přičemž ta částku ve výši 1 200 EUR žalobcům do dnešního dne dosud neuhradila. S ohledem na absenci obrany žalované soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byl v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 988 Kč ve vztahu k a) žalobci a v částce 6 754 Kč ve vztahu k b) žalobkyni, a to s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 3241/23, bod 36–38. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč (každý z žalobců 1 000 Kč) a z nákladů právního zastoupení žalobců advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši 14 763 Kč (tj. 600 EUR převedené na CZK dle směnného kurzu k datu 28. 7. 2025, tj. ke dni, v němž došlo k podání žaloby), přičemž tuto odměnu je nutno podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížit za druhou osobu o 20 % ze zastupovaných žalobců uplatňujících vlastní samostatný nárok v řízení a zastoupených společným zástupcem tak, že odměna za jeden ze 3 úkonů právní služby činí ve vztahu k a) žalobci částku ve výši 1 700 Kč a ve vztahu k b) žalobkyni částku ve výši 1 360 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba). Žalobci a) proto náleží náhrada odměny advokáta ve výši 6 171 Kč vč. DPH a žalobkyni b) ve výši 4 936,8 Kč vč. DPH. Dále žalobcům ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží 3 paušální náhrady výdajů po 450 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tj. pro každého z žalobců celkem 675 Kč, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady, resp. jedna ztráta času (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Každému žalobci tak náleží 816,75 Kč vč DPH. Celkem tedy a) žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 7 988 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny) a b) žalobkyni ve výši 6 754 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení k rukám společného právního zástupce žalobců.