17 C 87/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 3. 4. 2024 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 o drobných nárocích domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit každému z žalobců 600 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že žalobci cestovali dne , datum, na palubě letu , IBAN, provozovaným žalovanou z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , který však byl opožděn, v důsledku čehož žalobci dorazili do cílové destinace se zpožděním o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Za zpoždění letu vznikl žalobcům vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času v celkové výši 1 200 EUR dle Nařízení Rady (ES) č.261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále též jako „Nařízení Rady (ES) č. 261/2004“). Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě částky 1 200 EUR, avšak ta ani poté neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A s překladem a formuláře C Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích) v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí příslušné listiny byly doručeny dne 19. 5. 2025. Tvrzení žalobců tak nijak nerozporovala.3. Soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když z těchto zjistil, že žalobci se zúčastnili letu provozovaného žalovanou č. , IBAN, dne , datum, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , přičemž tento let byl na svém příletu do Brna o více než 3 hodiny opožděn. Žalobci uplatnili nárok plynoucí ze zpožděného letu u žalované, ta dlužnou částku žalobcům neuhradila, a to ani přes zaslanou výzvu k plnění (viz předžalobní výzva ze dne 3. 3. 2025, žádost ze dne 20. 1. 2025, palubní vstupenky na jména žalobců, informace o letu, záznam o letu).4. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu.5. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).6. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.7. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.8. Soud po právním zhodnocení posoudil nárok uplatněný žalobou za důvodný, když z tvrzení žalobců plyne, že se zúčastnili letu provozovaného žalovanou č. , IBAN, dne 8. 11. 2024 z Phuketu do Brna, přičemž tento let byl na svém příletu do Brna opožděn o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Tím vznikl každému z nich nárok dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení rady (ES) 261/2004 na kompenzaci ve výši 600 EUR. Cestující uplatnili nárok na kompenzaci dle uvedeného nařízení u žalované, přičemž ta částku ve výši 1 200 EUR žalobcům do dnešního dne dosud neuhradila. S ohledem na absenci obrany žalované soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byl v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení (s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 3241/23, bod 36–38). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč (každý z žalobců 1 000 Kč) a z odměny právního zástupce žalobců vypočtené z tarifní hodnoty ve výši 14 982 Kč (tj. 600 EUR převedené na CZK dle směnného kurzu k datu 1. 4. 2025, tj. k prvnímu pracovnímu dni v měsíci, v němž došlo k podání žaloby, 1 EUR/24,97 Kč) dle ust. § 7, § 11, odst. 1 písm. a), d), odst. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu ve znění platném od 1.1.5025 (dále jen „AT“) za tři úkony, tj. převzetí věci, sepsání předžalobní upomínky a podání žaloby, a to u a) žalobce po á 1 700 Kč, celkem 5 100 Kč a dále 21% DPH ve výši 1 071 Kč. U b) žalobkyně po á 1 360 Kč, celkem 4 080 Kč a dále 21% DPH ve výši 856,50 Kč. Dále žalobcům náleží ve smyslu § 13 odst. 4 AT tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tj. pro každého z žalobců ve výši 675 Kč, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady, resp. jedna ztráta času (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Každému žalobci tak náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 816,75 Kč vč DPH. Celkem tak soud přiznal na nákladech řízení a) žalobci částku ve výši 7 988 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny) a b) žalobkyni částku ve výši 6 753 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Obojí k rukám jejich právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.