19 C 139/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, domáhala vyklizení ve výroku specifikovaného bytu (dále jen „byt“) žalovaným. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému pronajala byt na základě nájemní smlouvy. V této nájemní smlouvě byl sjednán nájem na dobu určitou od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018 s opcí v podobě prodloužení nájemní smlouvy nejdéle však do 31. 3. 2025. Dne 22. 4. 2025 zaslala žalobkyně žalované výzvu k vyklizení bytu, tento ho však nevyklidil.2. K žalobě se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 9. 7. 2025 doplněné podáním ze dne 9. 9. 2025, ve kterém mimo jiné uvedl, že o skončení nájemní smlouvy s žalobkyní nevěděl. Žalovaný uzavřel s žalobkyní nájemní smlouvu s možností automatické obnovy, nejdéle do 31. 3. 2025. Žalobkyně však žalovaného nevyzvala k vyklizení bytu a žalovaný má proto za to, že došlo i po tomto datu k dalšímu obnovení nájmu na dva roky, jak předpokládá nájemní smlouva, neboť žalovaný nadále byt užívá. Výkon práva žalobkyně rovněž považuje za rozporný s dobrými mravy, když žalobkyně jakožto městská část má povinnost pečovat o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů. Žalovaný se po doručení žaloby snažil s žalovanou aktivně komunikovat, zejména navrhoval pokračování nájmu, případně smírné skončení sporu a poskytnutí přiměřené lhůty k vystěhování za současného hrazení nájemného. Rovněž hradí nájemné i veškeré další platby související s bytem, žalobkyně tak není nijak poškozena.3. Z provedeného dokazování, a to z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 24. 3. 2016 (dále jen „nájemní smlouva“) soud zjistil, že žalovaný v záhlaví této smlouvy uvedl jako své bydliště adresu , adresa, . Předmětem nájmu byl byt specifikovaný ve výroku rozhodnutí, dle čl. II bod 1 byla doba nájmu sjednána na dobu určitou, a to ode dne 1. 4. 2016 do 31. 3. 2018. Za předpokladu, že bude nájemce dodržovat veškeré povinnosti vyplývající z právních předpisů, bude plnit ujednání obsažená v nájemní smlouvě a užívat byt i po uplynutí sjednané nájemní doby (2 roky), nepodá pronajímatel v 7 následujících letech po uplynutí sjednané určité doby nájmu návrh na vyklizení a nájemní smlouva se bude obnovovat vždy na jeden rok za týchž podmínek, za jakých byla sjednána, nejdéle však do 31. 3. 2025. Dle čl. VI. bod. 1 pak nájem bytu podle této smlouvy skončí dohodou smluvních stran, výpovědí ze strany nájemce či pronajímatele či uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Dle čl. VI. bod 5 této smlouvy pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel písemně nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let. Dle čl. VII bod 4 se pak strany smlouvy dohodly, že doručováno bude na adresu stran uvedenou v záhlaví této smlouvy, příp. na jinou písemně sdělenou adresu. V případě doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se písemnost považuje za doručenou i v případě, že si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedne. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do schránky.4. Z výzvy k vyklizení bytu z , datum, vč. obálky od žalobkyně žalovanému do vlastních rukou bylo zjištěno, že tato výzva obsahovala výzvu žalovanému k vyklizení a neprodlené předání bytu žalobkyni. Výzva byla žalobkyní žalovanému zaslána na adresu , adresa, . Na této adrese nebyla zásilka doručena a byla proto vrácena žalobkyni jako odesílateli.5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti. Soud dále pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu evidenčním listem.6. Dle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.7. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda v řešeném případě došlo ke skončení nájmu na dobu určitou uplynutím času či zda došlo k jeho opětovnému sjednání a na jakou dobu. Jak plyne z nájemní smlouvy z čl. II, bude-li nájemce dodržovat podmínky tam stanovené žalobkyní, bude nájemní smlouva obnovována. V případě skončení nájmu pak bude nájem za podmínek dle čl. VI. odst. 5 znovu ujednán na tutéž dobu, na jako byl ujednán dříve. Dle soudu je pak tato ustanovení nájemní smlouvy jak s ohledem na odlišnou terminologii užívanou v těchto ustanoveních, tak s ohledem na podmínky výslovně stanovené pro obnovení doby nájemní smlouvy oproti znovu sjednání nájmu, které žádné takové podmínky výslovně nezmiňuje (a je vyjma části o doručení výzvy k vyklizení toliko opsáním znění zákona), nutno vykládat tak, že nájemní smlouva se za podmínek stanovených v čl. II obnovovala do 31. 3. 2025, kdy měl nájem bytu skončit, avšak toliko v případě, že došlo v souladu s čl. VI. bodem 5 této smlouvy k tomu, že nájemce byt neužíval následující tři měsíce či žalobkyně zaslala žalovanému řádně a včas výzvu k vyklizení. Opačný výklad by ostatně znamenal, že nájemní smlouva by za období od března 2025 vyloučila možnost znovu ujednání nájmu dle § 2285 o. z., tedy by obsahovala ujednání v neprospěch žalovaného jakožto nájemce.8. Pokud jde o doručení výzvy k vyklizení žalovanému, k tomuto ze strany žalobkyně nedošlo, neboť ta v rozporu se smlouvou výzvu zaslala na jinou než ujednanou adresu. Je přitom irelevantní obrana žalobkyně, že je v rámci jejího fungování zvykem zasílat veškerou korespondenci týkající se pronajatého bytu na jeho adresu. Řádnou výzvu k vyklizení bytu pak nemohlo nahradit ani doručení žaloby soudem do datové schránky žalovaného dne 30. 6. 2025, neboť účastníci si v nájemní smlouvě ujednali ohledně doručení výzvy k vyklizení režim odchylný od § 2285 o. z., tj. sjednali výslovně doručení výzvy na adresu uvedenou v nájemní smlouvě. S ohledem na to, že žaloba byla žalovanému doručena do jeho datové schránky fikcí, nelze ani dospět k závěru, že by se s ní žalovaný ve lhůtě do 3 měsíců od skončení nájmu prokazatelně seznámil jiným než nájemní smlouvou předpokládaným způsobem. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nájem bytu byl v souladu s čl. VI. bodem 5 nájemní smlouvy znovu ujednán, když žalobkyně po skončení nájmu žalovanému v souladu s touto smlouvou nezaslala na tam uvedenou adresu výzvu k vyklizení ve lhůtě 3 měsíců a žalovaný po tuto dobu byt nadále užíval. Pokud jde o dobu, na kterou byl takový nájem znovu sjednán, soud doplňuje, že nájem byl naposledy sjednán (automatickým obnovením nájemní smlouvy) na dobu jednoho roku, tedy na tuto dobu byl dle soudu znovu sjednán i nájem po jeho skončení dne 31. 3. 2025. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 638 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 9. 9. 2025, jednání s protistranou a účast na jednání dne 11. 9. 2025 a 14. 10. 2025) ve výši 2 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s těmito 5 úkony právní služby ve výši 450 Kč za jeden úkon, to vše navýšené o 21 % daň z přidané hodnoty. K přiznané odměně za jednání s protistranou pak soud pro úplnost dodává, že toto žalobkyně potvrdila při jednání dne 14. 10. 2025 s tím, že z důvodu tvrzených dluhů žalovaného vůči žalobkyni nebylo dosaženo smírného řešení sporu.