27 C 68/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal určení zrušení vyživovací povinnosti k žalované a vrácení částky , částka, , jež je dle jeho tvrzení přeplatek na výživném, s tím, že žalovaná studium na škole ukončila v roce , Anonymizováno, a od října , Anonymizováno, je zaměstnána.2. Žalovaná uvedla, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované byla naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , vydaném pod č. j. , spisová značka, a to v částce , částka, . Žalobce vyživovací povinnost však neplnil řádně, buď částečně nebo vůbec a proto byl dne , datum, podán exekuční návrh na vymožení dluhu na výživném za období od , datum, do , datum, v částce , částka, , kdy byla pro žalovanou vymožena částka , částka, . Za období od , datum, do června , Anonymizováno, žalobce vůči žalované má dluh na výživném ve výši , částka, . Platby žalobce za období od , datum, tak přestavují pouze splátku dluhu. Dále žalovaná uvedla, že vyživovací povinnost zanikla k , datum, .3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav:4. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované byla naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , vydaného pod č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne , datum, (rozsudek zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ).5. Žalovaná ukončila studium , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, , podezřelý výraz, školy ve školním roce 2019/2020 (vysvědčení ze dne , datum, ).6. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná je schopna se sama živit od září , Anonymizováno, .7. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Soud má tak za prokázané, že nejpozději od září 2020 je žalovaná schopna se sama živit a od tohoto data tak žalobci zanikla vyživovací povinnost vůči žalované. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobci vznikl přeplatek na výživném, v tomto rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.9. Výrok o nákladech řízení je ohledně nároku na určení zrušení výživného odůvodněn ustanovením § 143 o. s. ř., neboť za situace, kdy nebylo v předsoudní fázi sporné mezi stranami, že povinnost k placení výživného zanikla, žalovaná nezavdala svým chováním příčinu k podání žaloby, nadto, žalobce netvrdil a neprokázal ani učinění výzvy dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z uvedených důvodů žalované vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Ohledně nároku na zaplacení částky, byl žalobce ve svém nároku zcela neúspěšný, nárok žalované je tak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady se sestává z odměny advokáta v částce , částka, a to dle § 9 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a ustanovení § 7, bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., za úkon právní služby. Dále se náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů advokáta v částce , částka, za úkon právní služby. V řízení právní zástupkyně žalované učinila celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava, účast u jednání). Součástí náhrady je i částka odpovídající DPH. Celková výše tak činí , částka, .