4 C 100/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání EPR) došlou zdejšímu soudu dne 5. 2. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvních ujednání plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 24. 5. 2024, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny měsíčními splátkami ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2024. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradila, a to ani po zaslané písemné výzvě k plnění. Dlužná částka se tak sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a částku 1 000 Kč představující náklady na upomínkování žalované. Žalovaná úvěr nesplatila, a to ani přes zaslanou písemnou výzvu k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil jednání na dne 9. 6. 2025, ke kterému předvolal účastníky v souladu s ust. § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého musí být předvolání účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 29. 4. 2025. Žalovaná se k jednání nedostavila ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, a proto soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: Žalobkyně uzavřela dne 24. 5. 2024 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 791,61 %. Zpoplatnění upomínek v případě prodlení žalované bylo ve smlouvě zpoplatněno částkou 500 Kč za každou upomínku (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 156478 včetně přílohy č. 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Žalobkyně poskytla dne 24. 5. 2024 na bankovní účet žalované částku ve výši 20 000 Kč (prokázáno potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 5. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek dvěma upomínkami ze dne 20. 8. 2024 a 5. 9. 2024 (prokázáno upomínkami ze dne 20. 8. 2024 a 5. 9. 2024). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 21. 1. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).5. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž nemá pochyb o věrohodnosti provedených důkazů, když ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům ničeho nenamítal. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.6. Po provedeném dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí bylo na jí vlastněný účet dne 24. 5. 2024 poskytnuto 20 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno RPSN ve výši 791,61 % a poplatky za upomínky ve výši 500 Kč. Žalovaná přes výzvu k vyjádření soudem ve smyslu ust. § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. netvrdila, natož prokázala, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržela či je vrátila, soud má tak za prokázané, že zmíněná finanční částka byla žalované poskytnuta.7. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:8. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.12. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.17. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru. Stejný názor soudy projevily i v dalších rozhodnutích s obdobnou problematikou (Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80).20. Dle výše uvedených právních názorů odvolacího soudu posoudil zdejší soud i nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měl žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 9 200 Kč splatit s roční procentní sazbou nákladů 9 088,10 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Za situace, kdy odvolací soud ve výše uvedených řízeních vyhodnotil úrokovou míru u úvěrů poskytovaných ve výši 138 % p. a. (resp. saz