7 C 32/2019-307 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 4. 2019 se žalobce domáhal na žalované určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2018, č.j. 26 D 91/2008-408 odkázán, aby ve lhůtě 30 dnů podal proti žalované žalobu s návrhem na určení uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu. V žalobě dále žalobce tvrdil, že zůstavitelka sepsala dne 20. 3. 2004 holografní závěť, kterou odkázala veškerý majetek žalobci. K uvedené listině tvrdil, že tuto listinu zůstavitelka podepsala v den uvedený na této listině, když považuje za vyloučené, aby tuto listinu ponechala bez podpisu. Protože zůstavitelka dospěla k závěru, že je třeba, aby bylo zřejmé, že tuto listinu podepsala, nechala podpis na ní ověřit dne 29. 3. 2004 na Úřadu Městské části Praha 6, a to dne 29. 3. 2004, omylem je však na závěti v ověřovací doložce uvedeno, že zůstavitelka listinu před ověřujícím orgánem podepsala, ačkoliv správně mělo být uvedeno, že uznala podpis za vlastní. K tomu žalobce nechal zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví , tituly za jménem, , jméno FO, , a to shodně jako k závěti ze dne 10. 3. 2004, o níž bylo rozhodováno v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 6 C 36/2012, kdy v tomto řízení učiněnou výpověď ověřující úřednice , jméno FO, považuje žalobce za slabší. Na podkladě závěti ze dne 20. 3. 2004, ověřené dne 29. 3. 2004, se žalobce domáhal vyslovení, že je dědicem z této závěti. Dále žalobce v žalobě namítal dědickou nezpůsobilost žalované potud, že svým jednáním a postojem k sepsání poslední vůle zůstavitelky se žalovaná mohla dopustit zavrženíhodného jednání proti závěti zůstavitelky, a rovněž poškodit jeho dědická práva, neboť ve svých podáních adresovaných soudní komisařce vyjádřila své podezření, že závěť byla napsána pod nátlakem. Dále k dědické nezpůsobilosti žalované tvrdil, že žalovaná nevyvinula žádnou snahu a zájem o překažení protiprávního jednání svého manžela, který (dle textu uvedeného zůstavitelkou v závěti) měl žalobce všude pomlouvat, měl tužbu po zůstavitelce dědit, měl si najmout na zůstavitelku a žalobce psychický teror a měl žalobci usilovat o život. Dále tvrdil, že má za to, že celé jednání žalované má ekonomický podtext, když zdůraznil postoj žalované a jejího manžela k závětím jako takovým, které jsou těmito osobami zlehčovány, bagatelizovány, popírány a je zlehčována důstojnost a autorita zůstavitelky. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně důvodů dědické nezpůsobilosti pak žalobce toliko rozšířil důvod dědické nezpůsobilosti žalované nově i o tvrzení, že tato neposkytla zůstavitelce pomoc při incidentu dne 4. 5. 2000, kdy mělo dojít k napadení zůstavitelky manželem žalované. Ze všech uvedených důvodů pak namítal dědickou nezpůsobilost žalované.2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že veškerá tvrzení uvedená v žalobě žalobce popírá. Namítala, že žalobce jako jediný užívá majetek zůstavitelky, a to především dům na adrese , adresa, , který pronajímá, má z tohoto domu příjem a čím déle bude dědické řízení trvat, tím déle nebude muset brát ohledy na žalovanou jako druhého spoluvlastníka. Pokud jde o předmětnou závěť, které se žalobce dovolává v tomto řízení, odkázala na řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 36/2012, v němž byla projednávána otázka platnosti závěti sepsané a podepsané za stejných okolností, ač zůstavitelka tuto sepsala již dne 10. 3. 2004, a odkázala na závěry soudu učiněné v tomto řízení, zejm. pak na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci samé. Pokud jde o tvrzenou dědickou nezpůsobilost, žalovaná uvedla, že tvrzení žalovaného o tom, že se měla dopustil zavrženíhodného jednání proti přímé rodině zůstavitele považuje za irelevantní, neboť důvodem dědické nezpůsobilosti, pokud jde o zavrženíhodné jednání, může být toliko jednání proti poslední vůli zůstavitele, kterého se nedopustila. K rozšíření důvodů dědické nezpůsobilosti spočívající v údajném neposkytnutí pomoci zůstavitelce v souvislosti s incidentem dne 4. 5. 2000 namítala, že tato otázka byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp.zn. 6 C 36/2012, a nelze ji proto namítat opakovaně. Požadovala zamítnutí žaloby.3. Soud o věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č.j. 7 C 32/2019-135 (prvý rozsudek) tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí založil na tom, že předmětná závět neobsahuje náležitosti uvedené v ust. § 476 a § 476a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), neboť závěť obsahuje dvě data (z toho jedno v ověřovací doložce pravosti podpisu), kdy mělo údajně dojít k jejímu podpisu (pořízení), což činí závěť neplatnou. Soud, shodně jako ve věci sp. zn. 6 C 36/2012 (neboť tento procesní postup byl v tam vedené věci aprobován odvolacím soudem i Nejvyšším soudem ČR, k tomu srov. § 13 o.z.), pro nadbytečnost upustil od dalšího dokazování, zejm. znaleckého (tj. výslechu znalce , jméno FO, ), kdy s ohledem na výpověď svědkyně , jméno FO, učiněné v řízení sp. zn. 6 C 36/2012, která podpisy zůstavitelky na obou závětích ověřovala v ten samý moment, uzavřel, že je vyloučeno, že by zůstavitelka svůj podpis před ověřujícím orgánem uznala za vlastní a tento orgán mylně v podpisové doložce uvedl, že zůstavitelka listinu před orgánem vlastnoručně podepsala, jak tvrdil žalobce. Co do žalobcem namítaných důvodů dědické nezpůsobilosti pak soud v prvém rozsudku uzavřel, že tyto nemohou být dány, neboť žalobce netvrdil žádné právně relevantní důvody (skutečnosti) vymezené v ust. § 469 ObčZ, které by byly způsobilé založit dědickou nezpůsobilost žalované, a i pokud by tomu tak bylo, z textu uvedené závěti se podává, že zůstavitelka povolala žalovanou za svou dědičku ohledně vybraných movitých věci, z čehož lze uzavřít, že případné důvody dědické nezpůsobilosti žalované, pokud by již dány byly, zůstavitelka žalované prominula a dědit ji umožnila, a dále s odkazem na judikaturu NS ČR uzavřel, že nelze jako důvod dědické nezpůsobilosti důvodně namítat to, že žalovaná vyslovila podezření na ovlivnění zůstavitelky v době pořízení závěti, resp. platnost závěti zpochybňovala, neboť toto je v obecné rovině právem každého dědice a nemůže tedy založit jeho dědickou nezpůsobilost.4. Prvý rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen odvolacím soudem usnesením ze dne 26. 8. 2024, č.j. 69 Co 205/2024-170. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl znalecké dokazování v potřebném rozsahu, když nevyslechl znalce , jméno FO, k tvrzení žalobce ohledně (ne)správnosti a (ne)pravosti ověřovací doložky na předmětné závěti. Dále odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že postupoval nesprávně, když se spokojil pouze se čtením protokolů o výslechu svědků z řízení sp. zn. , spisová značka, a neprovedl jejich výslech. Soud odvolací uložil soudu prvního stupně provést výslech znalce , jméno FO, a dále výslech svědkyně , jméno FO, , a „případně“ provést výslech dalších svědků k důvodům dědické nezpůsobilosti.5. Soud v obnoveném řízení doplnil dokazování dle závazných pokynů soudu odvolacího, přičemž provedl výslech znalce , jméno FO, , vyslechl svědkyni , jméno FO, a k dalším důkazním návrhům žalobce (po poučení žalobce podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší důkazní břemeno) ustanovil znalce z oboru písmoznalectví , tituly před jménem, , jméno FO, . Na základě doplněného dokazování a dokazování v původním řízení před soudem prvního stupně, kdy jednotlivé důkazy soud hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř., dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.6. Z dědického spisu zdejšího soudu sp. zn. 26 D 91/2008, konkrétně pak z usnesení č.j. 26 D 91/2008-408 ze dne 5. 11. 2018 má soud za prokázáno, že tímto usnesením byl žalobce vyzván, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu, že žalovaná není dědickou po zůstavitelce, a že žalobce je dědicem ze zákona a podle závěti ze dne 20. 3. 2004. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 3. 2019, a to ve spojení s usnesením Městského soud v Praze ze dne 27. 2. 2019, č.j. 29 Co 541/2018-427. Z usnesení odvolacího soudu má soud za prokázáno, že výzva na žalobce k podání žaloby byla shledána důvodnou potud, že žalobce zpochybnil správnost ověřovací doložky ze dne 29. 3. 2004 na závěti ze dne 20. 3. 2004, a dále potud, že žalobce v rámci dědické nezpůsobilosti žalované nově namítá, že se žalovaná dopustila trestného činu vůči žalobci, kdy s ohledem na takto vznesené námitky mají tyto skutkový, nikoliv ryze právní, charakter, a proto mají být řešeny ve sporném řízení. S ohledem na právní moc citovaného usnesení poslední den k podání žaloby připadl na 20. 4. 2019. Žaloba podaná dne 18. 4. 2019 byla podána včas.7. Ze závěti datované dnem 20. 3. 2004 má soud za prokázáno, že tato listina, která je psaná vlastní rukou zůstavitelky (to nebylo mezi účastníky sporné), obsahuje ověřovací doložku podpisu zůstavitel