7 C 358/2019-150 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 12. 2019 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení- z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 3. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení.Svou žalobu odůvodnil tak, že uzavřel dne 1. 2. 2017 se žalovaným smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem bylo užívání nebytového prostoru o podlahové ploše 59 m2 v 1. nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , který je ve vlastnictví žalobce. Nájemní smlouvou bylo ujednáno, že žalovaný je povinen platit žalobci měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč vždy do pátého dne v měsíci, a to počínaje měsícem únor 2017. Žalovaný však sjednané nájemné nehradil, proto mu žalobce zaslal pokus o smír k úhradě dlužné částky na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, zásilku obsahující výzvu si však žalovaný nevyzvedl.2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to z důvodu, že dluh je uhrazen. Namítal, že žalobci zasílal za účelem úhrady jeho převzatých závazků větší množství peněžních prostředků, a že žalovanou částku zaslal na jiný účet, než je uveden v nájemní smlouvě, a to na účet žalobce č. , č. účtu, . Protože prostředky zaslané na jiný účet by byly bezdůvodným obohacením na straně žalobce, v rámci svého procesního podání započetl určité platby zaslané žalobci na uvedený účet, a to platbu ze dne 11. 9. 2018 ve výši 30 000 Kč započetl zcela, platbu ze dne 14. 9. 2018 ve výši 20 000 započetl do výše 19 000 Kč a platbu ve výši 11 000 Kč ze dne 12. 11. 2018 započetl proti žalovanému dluhu zcela.3. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce tak, že platby byly zaslány na jiný účet, než byl sjednán nájemní smlouvou, nepopřel, že uvedené platby obdržel na úhradu jistin dluhů žalované, pouze namítal, že se jednalo platby na jiné dluhy žalovaného, kdy doklady k těmto platbám žalobce přislíbil doložit při ústním jednání soudu. Podáním ze dne 9. 12. 2020 (č.l. 26) žalobce doplnil tvrzení o tom, že si vedl tabulky ohledně příjmu finančních prostředků od žalovaného, kdy si spolu potvrzovali předávání dlužných částek. Uvedl, že mezi účastníky řízení byl obchodní styk již od roku 2017, kdy od roku 2018 čerpal žalovaný od žalobce několik půjček, jako např. půjčku ze dne 20. 2. 2018 ve výši 900 000 Kč, půjčku ze dne 6. 6. 2018 ve výši 200 000 Kč. Dále byl žalovaný povinen hradit nájemné za užívání os. Automobilu Mercedes Vito s nájmem ve výši 11 000 Kč, měsíční splátky na koupi osobního vozu Lincoln Town car ve výši 14 444 Kč. Na účet uvedený žalovaným v jeho vyjádření byly hrazeny splátky od společnosti , Anonymizováno, úklidové práce s.r.o., společnosti žalovaného a vyplývaly ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní na osobní automobil Lincoln a tyto tedy nelze započítat proti platbám nájemného. Dále odkazoval na vzájemné jednání účastníků, na němž řešili platby provedené žalovaným a na kterém dluh uplatněný žalobou neprojednávali, proto na tento dluh nemohou být započteny platby namítané žalovaným.4. Soud o věci rozhodl prvým rozsudkem ze dne 7. 6. 2024, č.j. 7 C 358/2019-95, kterým žalobu zcela zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí postavil na právním závěru, že platby namítané žalovaným jsou bezdůvodným obohacením na straně žalobce, kdy žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně právně významné skutečnosti, na které závazky žalobce žalovaným namítané platby započetl, pročež se žalovaný svou procesní obranou ubránil v důsledku tvrzeného započtení pohledávkou z bezdůvodného obohacení.5. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č.j. 17 Co 336/2024-132 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V citovaném usnesení Městský soud v Praze zavázal soud prvního stupně svým právním názorem, že žalovaný se nemohl ubránit tvrzením, že má za žalobcem pohledávku z bezdůvodného obohacení tehdy, pokud žalobce nevyzval k jeho vydání (to žalovaný ani netvrdil, a to ani u jednání odvolacího soudu k výzvě tohoto soudu učiněné směrem k žalovanému), taková pohledávka z bezdůvodného obohacení tedy nemůže být splatná, pročež není způsobilá k započtení. V dalším řízení byl soud prvého stupně zavázán k doplnění dokazování listinnými důkazy navrženými účastníky v řízení odvolacím a v novém rozhodnutí měl uvážit, pro případ, že by dospěl k závěru, že se žalovaný namítanými platbami ubránil, že předmětem žalobního nároku je i zákonný úrok z prodlení.6. Žalovaný již v průběhu odvolacího řízení upravil svá skutková tvrzení potud, že nadále netvrdil, že jím namítané platby jsou bezdůvodným obohacením, ale tvrdil, že namítanými platbami uhradil svůj dluh z nájemní smlouvy na nebytový prostor. Na této obraně setrval i v obnoveném řízení před soudem prvého stupně.7. V obnoveném řízení soud prvého stupně proto vyzval žalovaného, aby ke svému tvrzení, že namítanými platbami uhradil právě dluh z nájemní smlouvy na nebytový prostor, označil důkazy, jinak se vystavuje nebezpečí neunesení břemene důkazního a tím i riziku neúspěchu ve věci samé. Na toto poučení reagoval žalovaný tak, že zopakoval svou předchozí argumentaci a odkázal na bankovní výpisy zachycující namítané platby.8. Současně soud prvého stupně v obnoveném řízení opakovaně vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení o tom, na jaké konkrétní nesplacené dluhy započetl žalovaným namítané platby, a to tak, že uvede konkrétní právní důvod závazku, jeho výši a splatnost a uvede, v jaké konkrétní výši k započtení na tyto dluhy žalovaného došlo tak, že tyto v důsledku provedeného započtení žalovaným namítaných úhrad zanikly.9. Na výzvu soudu reagoval žalobce doplněním tvrzení tak, že žalovaným namítané platby započetl co do částky 57 776 Kč na dluh žalovaného v podobě splátek na koupi vozidla Lincoln na základě Smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017 a ve zbytku 3 224 Kč pak platby žalovaného započetl na část dluhu na nájemném za měsíc září 2018 dle nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2014 na nájem domu v obci , adresa, . Při ústním jednání k dotazu soudu doplnil, že žalovaného k zaplacení dluhu na nájmu za září 2018 za dům v , Anonymizováno, nijak neupomínal.10. Soud doplnil dokazování dle pokynů soudu odvolacího a na základě provedeného dokazování, kdy provedené důkazy hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., učinil následující skutková zjištění.11. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 2. 2017 má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy žalobce pronajal žalovanému prostor sloužící k podnikání o výměře 59 m2 v 1. nadzemní podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Smlouvou se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně vždy k 5. dni v měsíci, za nějž se nájemné hradí, a to na účet č. , č. účtu, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Závazky z této smlouvy nebyly nijak zajištěny (např. formou jistoty).12. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k pozemku č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, má soud za prokázáno, že žalobce je vlastníkem budovy na tomto pozemku, v níž se pronajatý nebytový prostor nachází.13. Z přípisu ze dne 16. 5. 2019 má soud za prokázáno, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky, a to na účet , č. účtu, nejpozději do 20. 6. 2019, jinak se bude žalobce úhrady domáhat soudní cestou. Zásilku s výzvou si žalovaný nevyzvedl, což má soud za prokázáno z obálky od zásilky.14. Z potvrzení o provedené platbě , jméno FO, má soud za prokázáno, že žalovaný uhradil na účet žalobce č. , č. účtu, dne 12. 11. 2018 částku 11 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , který je osobním účtem žalovaného. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, č.ú. , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil na účet žalobce č.ú. , Anonymizováno, dne 11. 9. 2018 částku 30 000 Kč a dne 14. 9. 2018 částku 20 000 Kč, přičemž jde o osobní účet žalovaného. Mimo to, z výpisu z účtu má soud za prokázáno, že žalovaný na účet žalobce ze svého účtu měsíčně zasílal větší množství plateb v řádech vyšších desítek tisíc Kč, popř. nižších stovek tisíc Kč, a to v období uvedeném ve výpisu z účtu, tj. 9. 4. 2018 – 11. 12. 2018.15. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k bydlení ze dne 17. 9. 2014 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce se žalovaným a jejím předmětem byl nájem domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Na základě smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobci nájemné na účet č. , č. účtu, , a to ve výši 14 000,- Kč měsíčně a úhrady na služby spojené s nájmem. K zajištění placení nájemného a služeb byla mezi účastníky dojednána kauce (jistota) ve výši 14 000 Kč (závazek k placení nájemného by