13 C 184/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 24.9.2025 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 633,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2.12.2024 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 19 200 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1.1.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 26.5.2026. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 2.12.2024 v částce 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 3.4.2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 4.4.2024. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 36265,68 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 16 999,98 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 338,29 Kč, Smluvní úrok: 18 927,41 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99% z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,93% denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně je dále oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 2.1.2025 do 2.4.2025. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání, soud tak věc rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř.4. Soud zjistil tyto skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu s informacemi pro spotřebitele má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše až 19 200 Kč a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v denních splátkách, a to spolu s RPSN 1422,87 % a v případě prodlení žalovaného se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svůj účet bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně se smlouvu zavázala poskytnout žalovanému částku 19 200 Kč na jeho bankovní účet.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . spolu s dokumentem Obecné principy posuzování a filozofie společnosti , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že žalobkyně dne 2.12.2024 zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 17 000 Kč.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12.7.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.9. Z dalších důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.10. Po provedeném dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě mu bylo na jím vlastněný účet dne 2.12.2024 poskytnuto 17 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno RPSN ve výši 1422,87 % a v případě prodlení žalovaného se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný netvrdil, natož prokázal, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržel či je vrátil, soud má tak za prokázané, že zmíněná finanční částka byla žalovanému poskytnuta.11. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:12. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.16. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).17. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru. Stejný názor soudy projevily i v dalších rozhodnutích s obdobnou problematikou (Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 70 Co 74/2021-80).21. Dle výše uvedených právních názorů odvolacího soudu posoudil zdejší soud i nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měl žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 17 000 Kč splatit s roční procentní sazbou nákladů 1422,87 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebite