10 C 337/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 903 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Finanční částku obdržel žalovaný v hotovosti v den uzavření zápůjčky, což potvrdil svým podpisem na uvedených smlouvách. Žalovaný se smlouvou ze dne 25. 5. 2015 zavázal poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně splatit, resp. vrátit částku 6 901 Kč, která představuje součet jistiny (4 000 Kč) a poplatku (2 901 Kč), skládajícího se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 417 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně sjednanou podle čl. 4 smluvních podmínek a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve 667 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 817 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vratnou částku v 45. týdenních splátkách 145 Kč. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 11.12.2015. Z tohoto důvodu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé částky. V případě této smlouvy tak žalovaný dlužil ke dni 4.4.2016 na jistině částku 2 720,57 Kč a na dlužném poplatku 1 582,43 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25. 5. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 4 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s poplatkem, činila částku 6 901 Kč, přičemž žalovaný se zavázal ji splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 154 Kč. První splátka byla splatná do sedmi dní od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce soud dále zjistil, že podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé výše zápůjčky v hotovosti. Podle čl. 12 věta první smluvních podmínek pak„ Zákazník a Provident se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má Provident právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.“ Z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaný z této zápůjčky dlužil ke dni 10. 10. 2017 na jistině částku ve výši 2 527,32 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smluv o zápůjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek ze spol. [právnická osoba] na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2020, která byla podle podacího lístku žalovanému zaslána dne 3. 1. 2020, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě. 5. Po právní stránce soud posoudil skutkový stav následovně: Podle § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení tak, že žaloba je důvodná. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo platně podle § 2390 a násl. o. z. k uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 5. 2015 na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal splatit prvně uvedenou zápůjčku spolu s poplatkem v 45. týdenních splátkách v celkové výši 6 901 Kč. Protože žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, porušil své závazky plynoucí ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na vyrovnání celých zbývajících dlužných částek podle čl. 12, resp. čl. 10 smluvních podmínek. Ke dni 10. 10. 2017 tak žalovaný dlužil na jistině částku 2 527,32 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu vyplývajícího ze smluv o zápůjčce v prodlení, a proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobkyni přiznal smluvní úroky sjednané ve shora citovaných smlouvách o zápůjčce. Oba přiznané úroky přitom žalobkyně požadovala jednak kapitalizované ke dni postoupení pohledávky a jednak ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky až do zaplacení, čemuž soud vyhověl, neboť žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 903 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.