4 C 436/2020-14 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou ze dne 9.12.2019 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 28.9.2019 cestoval dopravním prostředkem autobusem –linkou 136 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem a uzavřel tak s žalobcem smlouvu o přepravě osob. Žalobce provedl v uvedený den přepravní kontrolu žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný tak porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“) v případě použití autobusové linky a dále též vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Přepravní řád“) a Smluvních přepravních podmínek PID. Žalovaný byl ze zákona povinen zaplatit jízdné ve výši dle platného tarifu PID a žalobci zároveň vzniklo právo na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Splatnost přirážky k jízdnému měla dle tvrzení žalobce nastat v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný dlužné částky žalobci do dnešního dne neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V posuzované věci byl na základě listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je provozování tramvajové dráhy, speciální dráhy (metro) a lanové dráhy (Petřín a [jméno]) a provozování drážní dopravy v hlavním městě [obec]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 28.9.2019 soud zjistil, že žalovaný dne 28.9.2019 v čase 19:16 hod. cestoval autobusem linkou 136, přičemž byl v místě [ulice] kontrolován a na výzvu kontrolora se neprokázal jízdním dokladem. Ze smluvních přepravních podmínek PID soud zjistil, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč (čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek PID). Při porušení přepravních podmínek přirážku ve výši 400 Kč. Z tarifu pražské integrované dopravy soud zjistil, že cena základní přestupní jízdenky plnocenné pro jednotlivou jízdu pro pásmo [obec] je 24 Kč. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne 28.11.2019 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, kterého se žalobce vůči žalovanému domáhá touto žalobou. Z potvrzení žalobce o odeslání písemnosti soud zjistil, že žalobce tuto výzvu zaslal žalovanému dne 29.11.2019. 4. Právně soud věc posoudil podle následujících zákonných ustanovení: Podle ustanovení § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 18a odst. 2 zákona o silniční dopravě je cestující povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle ustanovení § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dle ustanovení § 18a odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě je řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem dopravce oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. 5. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem má soud za prokázané, že žalovaný cestoval ve výše uvedený den dopravním prostředkem žalobce a nezaplatil stanovené jízdné, a proto je povinen v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními zaplatit přirážku k jízdnému tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Soud vyhověl i té části žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.