15 C 115/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.024 Kč s tím, že ve dnech 8. 1. 2021 a dne 18. 1. 2021 byla provedena přepravní kontrola žalovaného ve veřejném dopravním prostředku autobusové linky č. 152 a v druhém případě autobusové linky č. 140, v obou případech dopravním prostředkem provozovaným žalobcem. Žalovaný se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, v důsledku čehož žalovaný porušil své povinnosti cestujícího a vznikla mu zákonná povinnost uhradit jízdné ve výši 1x 24 Kč spolu se smluvní pokutou v částce 2x 1.500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobcem, a to dne 8. 1. 2021 v 18.46 hod. autobusovou linkou č. 152 a dne 18. 1. 2021 v 17:46 hod. se žalovaný přepravoval autobusovou linkou č. 140, což vyplývá z přepravní kontroly [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal ani v jednom případě platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Soud z předžalobní upomínky datované dne 16. 3. 2021 zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním samotné žaloby, která byla žalovanému zaslána pod podacím číslem zásilky České pošty, s.p. [číslo]. 5. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), se dopravce smlouvou o přepravě zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle ust. § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 111/1994 Sb.“), řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna dle cit. ustanovení uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle odst. 2 je cestující je povinen: a) dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, b) dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících, c) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku. Podle odst. 3 cit. ustanovení výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. 7. Podle ust. § 18b zákona č. 111/1994 Sb. podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní řád a tarif. 8. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvu byť alespoň částečně, dlužnou částku uhradil, proto soud na základě skutkových zjištění a v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními má za prokázané, že žalobcův nárok je důvodný, neboť se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitl se tak se zaplacením dluhu v prodlení, soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle ust. § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.