16 C 20/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení výše uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným, a to od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 15. 10. 2020 (60,29 Kč). Žalovaná je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, proto byla žalobkyní vyzvána, aby čestným prohlášením oznámila, že není vlastníkem a neužívá televizní přijímač. Žalovaná na výzvu žalobkyně v zákonné 30ti denní lhůtě nereagovala, proto byla žalobkyní v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zařazena do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaná na televizním poplatku dluží za období září 2019 – leden [číslo] celkem 675 Kč (135 Kč měsíčně). 3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z Výzvy k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla jakožto odběratel elektrické energie vyzvána k přihlášení do evidence poplatníků, popř. k zaslání vyplněného čestného prohlášení o tom, že televizní poplatek již platí, nebo není vlastníkem ani neužívá televizní přijímač, nebo je osvobozena ze zdravotních důvodů, a to ve lhůtě 30 dnů. Z dopisu žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 vyplývá, že jelikož žalovaná nereagovala na výzvu k přihlášení poplatníka, byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 se podává, že žalovaná je evidována jako poplatník od srpna 2019. Výzvou ze dne 15. 3. [číslo], včetně potvrzení o doručení, bylo prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na dluh na televizním poplatku a zároveň vyzvána k jeho úhradě. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku prodlení soud zjistil, že výše úroků z prodlení činí 60,29 Kč. 5. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platí, že jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, činí v předmětném období měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná byla oprávněně zařazena do evidence plátců televizního poplatku, neboť na výzvu žalobkyně nereagovala a neprokázala opak. Jako plátci televizního poplatku jí pak vznikla povinnost platit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč. Tuto povinnost žalovaná porušila, když nezaplatila žalobkyni dluh na poplatcích v celkové výši 675 Kč za měsíce září 2019 až leden 2020, ač k tomu byla jako televizní poplatník povinna, a to ani ve lhůtě splatnosti podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., resp. ani v žalobkyní dodatečně stanovené lhůtě ve výzvě k úhradě dluhu. Proto soud žalobě vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení za uvedené měsíce podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.