30 C 186/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tato žalované dne 28.2.2019 předala do užívání vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka]. Dne 1.3.2019 došlo s vozidlem ke spáchání přestupku, když byl spáchán přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničními provozu při parkování vozidla v lokalitě [ulice], v důsledku čehož vyzval správní orgán žalobkyni jako provozovatele k úhradě pokuty 500 Kč, což žalobkyně učinila. Žalobkyně následně vystavila žalobkyni fakturu na částku 950 Kč splatnou dne 7.10.2019, a to včetně administrativního poplatku 450 Kč. 3. Žalovaná uvedla, že vozidlo měla skutečně zapůjčené z důvodu opravy svého vozidla, byť má za to, že šlo o vozidlo Škoda Superb, nikoliv Octavia. Pokud skutečně za její špatné parkování byla zaplacena pokuta, ihned ji uhradí. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalovaná měla od 28.2.2019 zapůjčeno vozidlo Škoda Octavia [registrační značka] (nájemní smlouva). Dne 20.8.2019 správní orgán vyzval žalobkyni jako provozovatele k úhradě částky 500 Kč, když s vozidlem byl dne 1.3.2019 v 14:51 spáchán přestupek – povinnost řídit se údaji na značce IP13c (parkoviště s placeným automatem), čímž byl spáchán přestupek dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (výzva správního orgánu). Dne 23.9.2019 žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 950 Kč se splatností 7.10.2019 (faktura). Dne 7.1.2020 zaslala žalobkyně žalované upomínku (upomínka), dne 3.2.2020 zaslala žalobkyně předžalobní výzvu (výzva). 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. V době, kdy vozidlo měla na základě nájemní smlouvy zapůjčeno žalovaná, byl s vozidlem spáchán přestupek, přičemž pokutu ve výši 500 Kč hradila žalobkyně, jakožto provozovatel vozidla. Žalobkyně tak oprávněně vyzvala prostřednictvím faktury se splatností dne 7.10.2019 žalovanou k úhradě částky 500 Kč, která představuje částku, k jejíž úhradě žalobkyni vyzval správní orgán. Jako nedůvodnou však soud žalobu hodnotí co do částky 450 Kč, když žalobkyně tuto částku označila za„ administrativní poplatek“. Právo na úhradu takové částky však z právních předpisů nevyplývá a žalobkyně by tak musela konkrétně tvrdit a prokázat, jaké administrativní náklady jí vznikly. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal částku 500 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury, tj. od 8.10.2019. Co do částky 450 Kč pak soud žalobu zamítl výrokem II. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 234,24 Kč, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53 % a úspěchu žalované v rozsahu 47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 950 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.