4 C 132/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 13. 1. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (nyní již zaniklá společnost z důvodu fúze sloučením s nástupnickou spol. [právnická osoba], [IČO]), a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému za účelem užívání služeb rovněž pronajato přijímací zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY. Žalovaný však porušoval své povinnosti plynoucí ze smlouvy tím, že neplatil poplatky za poskytnuté služby, což vedlo k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný tak měl podle všeobecných smluvních podmínek povinnost při ukončení smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení určené k využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V případě porušení této povinnosti vzniká právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná pronajaté zařízení v rozporu se svými povinnostmi nevrátila, nárokuje žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019, podle všeobecných smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud z předložených listin (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 13. 1. 2016, zakázkový list, všeobecné podmínky, ceník služeb, odstoupení od smlouvy ze dne 6. 6. 2016, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 15. 7. 2016, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019, včetně přílohy, potvrzení o úhradě ze dne 5. 2. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019, předexekuční výzva k úhradě dlužné částky ze dne 18. 3. 2019, předžalobní upomínka ze dne 1. 6. 2020, včetně sledování zásilky, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 13. 1. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronický komunikací, na základě které mu bylo poskytnuto připojení k internetu a kabelová televize. Za účelem připojení bylo žalovanému rovněž pronajato koncové zařízení, přičemž zařízení převzal a služby začal skutečně využívat, jak vyplývá ze zakázkového listu. Žalovaný řádně a včas nehradil za poskytované služby, a proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak bude vymáhat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný pronajaté zařízení nevrátil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty. Následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 4. Soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Smlouvu [číslo] ze dne 13. 1. 2016, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně (podnikatelem vystupujícím v rámci své podnikatelské činnosti) a žalovaným (spotřebitelem), soud hodnotí, jako smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z. a postoupení pohledávky byla žalované oznámeno. Žalobkyně je tedy aktivně legitimována. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Za porušení povinnosti vrátit řádně a včas koncové zařízení po skončení smlouvy byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta (čl. 7 4. a čl. 7 6. VOP) ve výši podle ceníku (2 000 Kč). Po právní stránce jde o sjednání smluvní pokuty podle § 2048 o. z. Soud se však s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy zabýval otázkou, zda k uvedenému ujednání přihlédnout. 8. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (odst. 1). K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje (odst. 2). Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 musí obecné soudy vždy zohlednit ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), tzn. princip důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v citované věci Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). 10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti, když ujednání o smluvní pokutě je sice uvedeno ve smlouvě, avšak až na samém konci smluvního formuláře (v prohlášení účastníka) a výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah (jako např. jméno a bydliště žalované). Navíc je třeba zdůraznit, že ve smlouvě není uvedena výše smluvní pokuty, ale pouze odkaz na ceník. Ujednání o smluvní pokutě je tak zakázaným ujednáním k újmě spotřebitele (§ 1813 o. z.) a soud k němu nepřihlédl (§ 1812 odst. 2 o. z.). Z uvedených důvodů žalobu proto zamítl (výrok I.). 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem však k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.