4 C 448/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 10. 3. 2005 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl sjednán úvěrový rámec ve výši 40.000,00 Kč a současně byla žalované poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách. Konkrétní výše měsíční splátky nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem splatnosti. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a poskytnutý úvěr zesplatnila. Dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 7. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k zaplacení celé dlužné částky, avšak žalovaná nijak nereagovala. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 28 237,19 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se během řízení nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 3. 2005 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 10. 3. 2005 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 40.000,00 Kč a současně kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách. Konkrétní výše měsíční splátky nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě (výpis ke dni 8. 4. 2005, výpis ke dni 8. 5. 2005, výpis ke dni 8. 6. 2005, výpis ke dni 8. 7. 2005, výpis ke dni 8. 9. 2005, výpis ke dni 8. 10. 2005, výpis ke dni 8. 11. 2005, výpis ke dni 8. 12. 2005, výpis ke dni 8. 1. 2006, výpis ke dni 8. 2. 2006 výpis ke dni 8. 3. 2006, výpis ke dni 8. 4. 2006. Výpis ke dni 8. 5. 2006, výpis ke dni 8. 6. 2006, výpis ke dni 8. 7. 2006, výpis ke dni 8. 8. 2006, výpis ke dni 8. 9. 2006, výpis ke dni 8. 10. 2006, výpis ke dni 8. 11. 2006, výpis ke dni 8. 12. 2006, výpis ke dni 8. 1. 2007). Žalovaná porušila svou povinnost řádně a včas splácet pravidelné měsíční splátky úvěru, proto došlo k okamžitému zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 16. 1. 2007 oznámila žalované, že ke dni 16. 1. 2007 ukončila žalované pro soustavné porušování smluvních podmínek úvěrovou smlouvu a požaduje okamžité splacení celého úvěru ve výši 43 437,17 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 7. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 40 955,38 Kč. Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2020 k uhrazení dlužné částky, avšak neuhradila ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradila. 5. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Smlouva o postoupení pohledávek pak byla platně uzavřena podle §1879 o. z. Soud vyhověl i té části žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaná nesplnila své závazky plynoucí z výše uvedených smluv řádně a včas splácet poskytnutý úvěr a poskytnuté finanční prostředky v rozporu se smlouvou neuhradila a vznikl jí dluh žalobci, který je předmětem této žaloby Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes upomínky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 582 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 130 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 237,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.