8 C 169/2021 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala vyloučení částky shora uvedené z exekučního řízení s tím, že obvodní soud pro [část Prahy] dne 21. října 2020 usnesení pod č.j. [spisová značka] jimž pověřil soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] vedením exekuce. Soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] vydal dne 22. října 2020 exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] Na základě výše uvedeného exekučního příkazu peněžní ústav zablokoval peněžní prostředky ve výši [částka] ve prospěch žalovaného. [příjmení] předmětných peněžních prostředků je však žalobce a nikoliv povinná. Povinnou je advokátní kancelář, která zastupuje žalobce v řádě exekučních a insolvenčních řízení jako věřitele. Povinná při výkonu advokátní činnosti je platebním místem určeným k úhradě shora uvedených peněžních prostředků na základě dohody se žalobcem za účelem vedení evidence stavu pohledávek žalobce, a tedy řádného výkonu správy při vymáhání pohledávek z exekučních a insolvenčních řízení, z důvodu maximálního zjednodušení celého procesu z hlediska zatížení žalobce při správě vymáhaných pohledávek Poté je povinna předmětné finanční prostředky převést žalobci, kteří je jejich vlastníkem. Povinná tedy není vlastníkem shora uvedených finančních prostředků vyplacených z titulu pohledávek vymáhaných v exekučních a insolvenčních řízeních ve prospěch žalobce. 2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasí. Je přesvědčena, že peněžní prostředky jsou vlastnictvím povinného a nikoliv žalobkyně. Namítá, že dle § 68 exekučního řádu musí žalobě na vyloučení věci předcházet návrh údajného vlastníka na vyškrtnutí věci ze soupisu. Dle informací žalovaného tento návrh žalobce nepodal. Žaloba je tedy předčasná. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhá vyloučení peněžních prostředků ve výši [částka], které jsou představovány pohledávkou povinného z účtu číslo [bankovní účet] u [právnická osoba], nejedná se tedy právně o peněžní prostředky, ale o pohledávku povinného vůči [právnická osoba] Už z toho vyplývá, že 3. osobám nemůže svědčit vlastnické právo k peněžním prostředkům uloženým na účtech povinné, neboť vlastnické právo k těmto prostředkům svědčí výlučně bance, kdy povinná (a nikoliv povinnou uvedené třetí osoby) má toliko pohledávku z účtu u peněžního ústavu, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Dle judikatury Nejvyššího soudu přitom rovněž platí, že jsou-li na účtu složeny i prostředky, které„ majiteli účtu“ nepatří (např. na účet vedený na jméno manžela složí peníze druhý manžel), nemá tento složitel pohledávku za bankou (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně, ani jakákoliv třetí osoba, nejsou vlastníky peněžních prostředků uložených na účtu povinného, neboť vlastníkem takových prostředků je [právnická osoba]. Pohledávku z účtu u peněžního ústavu za bankou má přitom výlučně jen povinný, a tudíž je nepochybné, že exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u [právnická osoba] na základě exekučního příkazu č.j. [číslo jednací] je oprávněná a neexistuje žádné právo, které by svědčilo žalobkyni k uvedeným peněžním prostředkům nebo k pohledávce z uvedeného běžného účtu. Žalovaná upozorňuje na skutečnost, že bankovní účet, o kterém žalobce hovoří, není úschovním účtem, který slouží k tomu, kdy advokátní kancelář spravuje peněžní prostředky jiné osoby. Aby se jednalo o„ peněžní prostředky“, respektive pohledávku z účtu ve vlastnictví třetí osoby (např. žalobce), muselo by se jednat o speciální účet a třetí osoba (např. žalobce) by musela být advokátní kanceláří jako schovatelem označena u banky jako vlastník„ peněžních prostředků“. K tomu však v tomto případě nedošlo. 3. Ze shodných skutkových tvrzení a listinných důkazů soud zjistil následující. Soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] vydal dne 22. října 2020 exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] Na základě výše uvedeného exekučního příkazu peněžní ústav zablokoval peněžní prostředky ve výši [částka] ve prospěch žalovaného. 4. Podle § 267 o. s. ř. lze uplatnit právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 5. Soud nejprve zabýval námitkouce žalované o předčasnosti excindační žaloby vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu ve smyslu § 68 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen„ e. ř.“) Taková námitka je bezpředmětná s ohledem na to, že daný postup se uplatní toliko v případě vedení exekuce prodejem movitých věcí podle § 66 e. ř., resp. § 52 odst. 1 e. ř. ve spojení § 321 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pouze v takovém případě se uplatní institut soupisu věcí, ať již na místě samém (§ 325 a násl. o. s. ř.) či ve formě jiného soupisu (§ 327a o. s. ř) prováděného tzv.„ od stolu“. Nvíc ani v případě pojetí věcí do soupisu nepředstavuje prvotní návrh na jejich vyškrtnutí podle § 68 e. ř. condictio sine qua non pro podání excindační žaloby dle § 267 o. s. ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka]). 6. Dále je nutno odkázat na již ustálenou judikaturu. V případě vedení exekuce dle exekučního příkazu přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu je zcela nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet povinného připsány, neboť okamžikem jejich připsání na účet se tyto stávají vlastnictvím peněžního ústavu a povinnému vzniká pouze pohledávka za peněžním ústavem na jejich výplatu, přičemž právě tato je předmětem exekučního postihu. K tomu Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. [spisová značka] uvedl:„ Plní-li banka podle exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu, plní„ ze svého“ (nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu) a na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu za peněžním ústavem, je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)) .” V citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvedl, že je zcela irelevantní, zda byly prostředky na účet povinného připsány v souvislosti se správou cizího majetku, a to s odůvodněním, že úschova peněz na bankovním účtu mimo režim advokátní úschovy je tzv. nepravidelnou úschovou, při níž předmět úschovy náleží do vlastnictví schovatele, neboť se svěřené finanční prostředky smísí s jeho vlastními penězi, a proto může s předmětem úschovy nakládat a je posléze povinen vrátit toliko stejné množství věcí téhož druhu. Tyto závěry pak zcela přiléhavě dopadají na projednávanou věc, kdy žalobkyně odůvodňovala svou žalobu právě skutečností, že povinná pro ní vykonávala správu pohledávek a prostředky, jejichž vyloučení z exekuce se žalobou domáhá, jsou prostředky vymožené pro žalobkyni v exekucích či insolvenčních řízeních. Jiný režim – a z něj jiné plynoucí právní dopady z hlediska posouzení důvodnosti excindační žaloby – by měla úschova peněz formou úschovy advokátní, avšak jak uvedla sama žalobkyně, režim správy pohledávek (z důvodů maximálního zjednodušení celého procesu), který měla sjednaný s povinnou, takový druh úschovy vylučoval. 7. S ohledem na shora soud dospěl k závěru, že žalobkyni nelze vyhovět, neboť peněžní prostředky na účtu, jejichž vyloučení z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. [spisová značka] se domáhá, nejsou v majetku majitele účtu (povinné), v jejíž prospěch byl účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce Kč. Tyto náklady sestávají z v prvé řadě mimosmluvní odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 1 680,14 Kč (§ 7 AT) sestávající z částky 1 000Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT a z částky 1 000 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 2. 3. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (přičemž vyjádření ze dne 1. 9. 2021 soud vyhodnotil obsahově jak