8 C 66/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhal uhrazení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb spojených s dodávkou zemního plynu žalovanému. Dle žalobního tvrzení mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu, s odběrným místem nacházejícím se na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce žalovanému za dodávku zemního plynu vystavil fakturu na částku 7.266,49 Kč, avšak žalovaný neuhradil ničeho a je v prodlení s úhradou svého závazku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předně se soud zabýval otázkou své pravomoci k projednání a rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný je občanem Slovenské republiky, mající však bydliště na území České republiky, a proto soud uzavřel, že je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem použitelným na danou problematiku je český právní řád ve smyslu čl. 6 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen,,Řím I“), neboť žalobce coby profesionál a žalovaný mají v rozhodné době bydliště/sídlo na území České republiky, a rovněž činnost žalobce (profesionála) je zaměřována na poskytování služeb na území České republiky a taková smlouva spadá do rozsahu činnosti poskytované na tomto území ve smyslu čl. 6 písm. b) nařízení Řím I. 5. Jelikož předmětem plnění je částka nepřevyšující 10.000 Kč, postupoval zdejší soud dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval pouze na základě účastníky předložených listiny. Soud ze smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] zjistil, že strany uzavřely dne 1. 8. 2019 výše uvedenou smlouvu na dobu neurčitou, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytovat sdružené služby dodávky plynu, tj. dodávat plyn do odběrného místa, v ulici [adresa žalovaného], 1. patro, č. bytu 2, a zajistit související služby v plynárenství a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit závazky spojené s dodávkou zemního plynu do tohoto odběrného místa. Z daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována za období od 31. 7. 2019 do 20. 4. 2020 částka 7.266,49 Kč za dodávky zemního plynu s datem splatnosti 12. 6. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. Žalovaným nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci na dlužné jistině něčeho plnil. 6. Podle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 7. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Soud na základě zjištěných skutečností z listinných důkazů shledal žalobcův nárok důvodným. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu ust. § 72 odst. 2 energetického zákona ve spojení s ust. § 2079 odst. 1 o. z. Žalobce prokázal jak důvodnost nároku, tak i její výši na základě výše uvedené smlouvy a vystaveného daňového dokladu [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávky zemního plynu, soud proto nároku žalobce zcela vyhověl. Rovněž žalobci soud přiznal i zákonný úrok dle ust. § 1970 o.z., a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. ode dne 13. 6. 2020, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b AT. Právní zástupce učinil celkem 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), proto mu náleží odměna ve výši 400 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 200 Kč za tyto 2 úkony dle § 14b odst. 5 AT, zvýšené o 21 % DPH dle ust. § 14a AT, tj. o částku 126 Kč. Dále žalobci náleží režijní náhrada v částce 100 Kč za sepsání předžalobní výzvy, jež nebyla sepsána právním zástupcem žalobce, dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.826 Kč.