12 C 147/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39 277,13 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], sídlem [adresa], a to pod obchodní značkou [název] [anonymizováno], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytla mu jistinu ve výši 37 980 Kč, a to formou úhrady za zboží, které žalovaný převzal. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 48 splátkách po 1 327 Kč počínaje 17. 2. 2021. Žalovaný se dále zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 25,22 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel, ačkoli byl opakovaně upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně s odkazem na obchodní podmínky odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 31. 5. 2021 s účinností ke dni 29. 6. 2021. K tomuto datu pohledávku tvořila jistina (37 980 Kč), kapitalizované smluvní úroky (3 133,46 Kč), pojistné (252 Kč), poplatky (800 Kč) a smluvní pokuta za prodlení (245,13 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2021. Žalovaný nezaplatil ničeho, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k úhradě předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě žádosti ze dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, se žalovaným smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]. Úvěr byl poskytnut za účelem financování nákupu zboží. Výše úvěrového rámce byla sjednána částkou 37 980 Kč. Žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit vyčerpanou úvěrovou jistinu, včetně úroku ve výši 25,22 % ročně, ve 48 splátkách po 1 327 Kč, splatných vždy 17. dne v měsíci, počínaje dnem 17. 2. 2021. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky (0,1 % denně z částky splátky v prodlení), náhrada nákladů spojených s vymáháním splatné pohledávky (600 Kč) a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné dospělé pohledávky (100 Kč), účtovaný maximálně 2× po prodlení s úhradou (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] včetně produktových podmínek a sazebníku). Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak ničeho neuhradil (výpis z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacením dlužné pohledávky v celkové výši 42 411 Kč (dopis ze dne 31. 5. 2021). Následně byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 26. 7. 2021, potvrzení o přijetí úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání dopisem ze dne 18. 8. 2021 (předžalobní upomínka včetně podacího lístku). Žalovaný ničeho nezaplatil. 5. Soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Po právní stránce se vztah mezi účastníky řídí jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), zejména ustanoveními podle § 2395 a násl. o. z. Konkrétně podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedené ustanovení zákona tak, že nárok žalobkyně na uhrazení částky ve výši 39 277,13 Kč s příslušenstvím je důvodný. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které měl žalovaný uhradit ve splátkách částku 37 980 Kč, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel. Protože žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, porušil své závazky plynoucí ze smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy využila svého práva a odstoupila od smlouvy, čímž dlužnou částku zesplatnila (čl. 5 produktových podmínek). Následně byly veškeré nároky ze smlouvy o úvěru postoupeny na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vyrovnání dlužné jistiny ve výši 37 980 Kč, pojistného ve výši 252 Kč, poplatků ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 245,13 Kč. Protože žalovaný v den splatnosti nezaplatil žalovanou částku, octnul se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobkyni přiznal úrok sjednaný ve smlouvě o úvěru ve výši 25,22 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 750 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 572 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 277,13 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje návrhy ve skutkově i právně obdobných, přičemž peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.