29 C 328/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 7. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 336 s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka] za období od 20. 11. 2020 do 5. 5. 2021, které bylo evidováno jako provozované žalovaným. Podáním ze dne 19. 9. 2022 doručeným soudu dne 19. 9. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu v plném rozsahu zpět, a to z důvodu úhrady žalované částky 3 270 Kč představující jistinu, úroky z prodlení a částku 1 489 Kč připadající na náklady řízení žalovaným dne 14.9.2022. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení v plném rozsahu zpět, rozhodl soud s odkazem na uvedená zákonná ustanovení tak, že řízení zastavil. Vzhledem ke skutečnosti, že ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení došlo dříve, než začalo jednání, nebylo nutné zjišťovat k tomuto stanovisko žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen k náhradě nákladů řízení žalobkyni, když ke zpětvzetí žaloby a zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, který až po podání žaloby uhradil dlužnou částku žalobkyni. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud má za to, že byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b a.t., když z úřední činnosti je mu známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru užívaným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžitý nárok, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přitom k náhradě nákladů řízení uvádí, že v jejich případě se jedná o procesní pohledávku, nárok na její úhradu vzniká až pravomocným přiznáním soudem. Pakliže tedy žalovaný již uhradil žalobkyni částku 1 489 Kč, je třeba na tuto úhradu pohlížet jako na zálohu na náhradu nákladů řízení, která bude započtena. O vrácení soudního poplatku soud s odkazem na ustanovení § 10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů nerozhodoval, když uhrazený poplatek nedosahoval částky ani 1 000 Kč.